„Ráda bych znala názor odborníka, který má zkušenost s vysoce citlivými dětmi,“ napsala nám do redakce čtenářka Lucie. „Mé dvanáctileté dceři začaly před rokem problémy s docházkou do školy. Bylo jí často špatně, už když tam šla, záhy mi volala, ať ji vyzvednu, že je jí zle. Popisovala to jako velký strach, ze kterého se jí udělá špatně. Školní psycholožka doporučovala trvat na pravidelném chození do školy a za to dceru odměňovat. Tento způsob se ukázal jako nevhodný – po tlaku z mé strany dcera byla ve stavu, že jen ležela, málo jedla. Pomohla nám externí psychoterapeutka, nicméně dceřina docházka do školy byla sporadická. Škola nám vyšla vstříc a dcera chodila do školy, jak zvládla, klasifikaci doháněla individuálním zkoušením mimo výuku. To bylo loňský školní rok. V září to chvíli vypadalo, že je vše na dobré cestě. S přibývajícími dny ale byla její potřeba odpočinku ze školy stále častější. Spojili jsme se tedy znovu s terapeutkou, ke které docházela. Její názor je, že mám trvat na stálé školní docházce s například dvěma volnými dny za 14 dní. S tím se neztotožňuji. Sama jsem HSP a nechodím do práce každý den, protože vím, jak je pro moji psychiku důležitá rovnováha mezi aktivitami a odpočinkem, být s lidmi a být sama. Opravdu je vhodné něco jiného pro HSP dospělého a HSP dítě?“