Dobrý den,
mám problém s třiceti dvouletým synem. Syn pořád bydlí u mne, ještě nikdy nebydlel samostatně.
Před rokem se dokonce oženil se svou dlouholetou přítelkyní. Na věci to ale změnilo pouze to, že mi dává míň peněz na bydlení. Prý teď tolik nepotřebuji, když u mne bude přespávat pouze několikrát týdně.
Mně se ale náklady na bydlení jeho sňatkem nesnížily. On, ač má hodně dobře placené zaměstnání, mi dává měsíčně 1200 korun. Spává u mne dvakrát až třikrát týdně, nikdy ale nezapomene vyplenit všechno, co najde v lednici. Že by ale sám nakoupil nebo něco v bytě opravil, to už neudělá.
Sama jsem již v důchodu, peněz nemám nazbyt. Někdy mi zaplacení všech účtů dělá potíže.
Celé to vyvrcholilo v posledních dnech, kdy jsem potřebovala na několik měsíců uvolnit pokoj pro svou druhou dceru, abych jí pomohla řešit její situaci.
Syn se o tom odmítl bavit. Prý by trvale bydlet u své ženy nesnesl a nemá kam dát svoje věci. Řešení problémů jeho sestry ho vůbec nezajímá.
Můj osobní dojem je ten, že u své manželky, která taky bydlí se svou matkou, pouze „vytřepe kapsy“ a seká latinu, a ke mně si chodívá oddechnout. Tento dojem však nemám ničím podložen.
Dá se tato situace ještě řešit klidně a bez rozházení vzájemných vztahů, nebo už pomůže pouze výměna zámku a „vyhození“ syna za dveře bytu?
Děkuji.
Adéla
Názor odborníka
Dobrý den, Adélo,
oceňuji vaši snahu najít co nejlepší řešení nelehké situace. Z toho, co píšete, se zdá, že váš syn žije ve svých 32 letech na váš úkor. Využívá možnosti levně zpola bydlet u vás, plení lednici, přispívá symbolicky. Není, zdá se, ani přístupný domluvě kvůli potřebám jeho sestry.
Ptáte se, jestli je možné situaci řešit klidně. Myslím, že ano. Klidně ano. Nicméně k vaší spokojenosti bude nejspíš třeba, abyste nastavila jasná pravidla a dohodu o tom, kolik chcete, aby syn přispíval, za jakých podmínek u vás může nadále bydlet, co si smí v lednici vzít…
Pokud si sama dokážete takové podmínky zformulovat, včetně toho, co bude následovat, je pak dalším krokem mu je předložit. A nejdůležitější částí je na nich trvat, včetně důsledků, tedy toho, co bude, když na podmínky nepřistoupí. To je na celé věci nejobtížnější. Pokud si nejste jistá, jestli důsledkům dostojíte, pak podmínky ani neklaďte. Jejich nedodržení by bylo pro syna jen známkou, že je nemusí brát vážně.
Myslím, že pokud syna popostrčíte nastavením vlastních podmínek k jeho větší samostatnosti, jen mu tím prospějete. Je to dospělý člověk. Pokud slušně vydělává, může si dovolit podnájem. Tím by bylo vyřešeno i to, kam si má dát svoje věci. A pokud na vaše podmínky nepřistoupí, myslím, že máte i právo ho vystěhovat.
A teď k obavě, jestli by váš razantnější postup mohl ohrozit váš vztah se synem. Je to možné. Na druhou stranu, pokud se necháte synem nadále využívat, tak to vašemu vztahu taky neprospěje. Je možné, že syn se na vás bude zlobit. Ale taky je možné, že se situace po nějaké době uklidní a on k vám přijde jednou nebo dvakrát týdně na oběd.
Nezapomínejte v celé situaci myslet na sebe. Je někdo ve vašem okolí, kdo vás v řešení situace může podpořit? Máte s kým situaci probrat? Využívejte svých zdrojů. Poraďte se s okolím.
Přeji vám dobré rozhodnutí a hodně sil si za ním stát!
