Dobrý den,
ráda bych si od vás nechala poradit. Před 2 lety jsem měla rizikové těhotenství. Měla jsem problémy od 3. měsíce – krvácení a bolesti, které byly 24hodinové. Často jsem měla stahy, hrozil stále potrat.
V 8. měsíci se mi stalo velké trauma, které mě budí dodnes v noci. Přijel na návštěvu tchán, kterého jsem předtím viděla za život pouze asi 10×. (Už při první návštěvě u nás se mě zeptal, kdy jsem myla naposledy sporák. Když jsem odpověděla, že než přijel, tak mi to nevěřil. Jednalo se o velmi starý sporák. Využil chvíle, kdy jsem nebyla v kuchyni, a začal ho čistit… Byla jsem z toho mírně v šoku a říkala jsem mu, aby to příště nedělal.)
Poté, co přijel, jsme byli spolu v bytě sami. Odešel na WC a já se dívala z okna. Najednou jsem ucítila stisk zezadu na krku a strašně jsem se lekla, otočila jsem se a ptala jsem se, co to dělá. Řekl mi, že mi měří krk, aby věděl, po kom ho má naše starší dcera! Bylo mi v té chvíli hrozně a šla jsem brečet do ložnice, cítila jsem se zneužitá. Manželovi jsem to hned řekla, bagatelizoval to.
Nyní o víkendu jsem tchánovi v rámci jiného konfliktu řekla, že mi způsobil toto trauma a popsala jsem mu, jak jsem se cítila. Byl tam přítomný manžel, ale seděl tak, že mu neviděl do obličeje. Celou dobu se mi tchán smál do obličeje, když jsem se ptala proč, řekl, že se směje něčemu jinému. Začal říkat, že na příbuzné normálně sahá, a jízlivě, že na mě sahat už nebude, pak to začal vše zlehčovat, že mi málem zlomil páteř, ukazoval sílu stisku mému manželovi a pokračoval ve vysmívání.
Manžel se do toho nemíchal. Poté, co jsem viděla, že je to tchánovi jedno a jen se tím baví, jsem řekla, že už ho nikdy nechci vidět, sebrala jsem děti a odjela. Necítím, že moje děti jsou s ním v bezpečí, když ani nedovede pochopit, že mi ublížil.
Názor tchyně a manžela je, že to já přeháním. Moje rodina stojí při mně. Co s tím? Děkuji vám.
Salome
Názor odborníka
Milá Salome,
Jste v obtížné situaci. Dostat se do konfliktu s partnerovými rodiči je vždy citlivé. Váš partner do celé věci nijak nezasahoval a nevím, zda jste s ním mohla v klidu o svých pocitech mluvit.
V každém případě se zdá, že jste si s tchánem už od začátku „nesedli“. On překračuje vaše hranice, což je pro vás velmi nepříjemné a dokonce to nazýváte traumatizujícím zážitkem. Komunikovat s ním o tom zatím nemělo velký úspěch.
Nejdříve je potřeba si ujasnit, co byste vy sama za sebe vlastně chtěla. Zda chcete, aby uznal chybu a omluvil se. Nebo aby změnil své chování vůči vám. Nebo se s ním prostě už vidět nechcete a řešíte, zda tam „pouštět“ děti.
Zdá se, že omluvy se zřejmě nedočkáte. To, co se vám nelíbí, ale můžete jasně pojmenovat. Nejlépe mezi čtyřma očima jednoduše, ale důrazně popsat, co vám vadí. Vždy je dobré používat věty začínající slovem „já“ nikoliv „ty“ nebo „vy“. Není cílem obviňovat , ale formulovat a vymezit svoje hranice.
Co se týče dětí, pozorovala bych, jaký ony mají s dědou vztah. Zda ho mají rády nebo se jim k němu jezdit nechce. Nevím, jak jsou vaše děti staré, ale už i malé dítě dokáže jasně vyjádřit svůj vztah k druhým. A to nejenom slovy, ale i svým chováním. Zda jsou v jeho přítomnosti uvolněné a bezstarostné, nebo ne.
Píšete, že necítíte, že by s ním byly vaše děti v bezpečí. Nepíšete, čeho se konkrétně bojíte. Myslím, že je vždy důležité oddělovat svoje pocity a pocity dětí, které také prožívají vztahy k druhým po svém. To, že vy tchána už nechcete vidět, nemusí znamenat, že ho nemohou vídat vaše děti. Na druhou stranu, pokud by i děti projevovaly strach nebo nechuť být s dědou, tak to nelze přehlížet nebo podceňovat. V tom případě ale bude nezbytné najít shodu i s vaším manželem v tom, jak celou věc řešit. Vyjasnit si názory a postoje, v tomto případě zřejmě ne úplně shodné, by vám pak mohl pomoci psycholog.
Držím palce.
Irena Teichmanová
