Mám celý život problém se svou tchyní. Jsem vdaná už třicet tři let a ona mě od začátku nenávidí. Před dvaadvaceti lety jsem onemocněla roztroušenou sklerózou, dvacet let jsem v invalidním důchodu. Rekonstruovali jsme její rodný dům, manžel je jedináček. Před pěti lety jsme jim nabídli, aby se s dědečkem přestěhovali k nám do podkroví, které jsme dělali původně pro děti. Dědeček byl po mrtvici a už nic nezvládal. Naivně jsem si myslela, že pro tchyni rodina něco znamená, ale ona zná jenom sebe. Celý život byla velitelka a dědeček i syn to ochotně přijali.
Před třemi lety dědeček zemřel. Tchyně chvíli truchlila, a pak nám začala dělat ze života peklo. Byla vždy ochotná tolerovat mě jako hospodyni pro svého syna, ale partnerské výsady patří jí. Manžel stál třicet let při ní a málem nás to stálo manželství. V padesáti jsem mu řekla, že už si to nenechám líbit a manžel slíbil, že bude stát při mě. Ale to jsme narazili! Od té doby se tchyně chová ještě víc sobecky a bezohledně, my ji nezajímáme, mě ignoruje. Nedá se s ní domluvit vůbec na ničem. Neposlouchá nás a dělá pouze to, co vyhovuje jí. Dá se s tím něco dělat, nebo musíme jen trpět?
Magdalena
Názor odborníka
Dobrý den,
z Vašeho dotazu jsem pochopil, že máte s tchyní komplikovaný vztah. Máte pocit, že se jí musíte přizpůsobovat a že si této vaší vstřícnosti tchyně neváží. Píšete, že se chová „sobecky a bezohledně“ a nejste si jistá, jestli můžete dělat něco jiného, než se jí dál přizpůsobovat.
Vzhledem k tomu, že situaci popisujete subjektivně, bez konkrétních příkladů, je pro mne obtížné si představit, co je tím bezohledným chováním tchyně míněno. Nicméně budu vycházet z toho, že Vám její chování vadí a nevíte, jak ho změnit. Jeví se mi to jako problém nejasně vymezených hranic. Ví Vaše tchýně, co konkrétně Vám na jejím chování vadí? Zkoušela jste jí říci, co Vám vadí a co přesně chcete, aby přestala dělat? Pokud jste to zkusila a přesto nereagovala, co se na Vašem chování Vůči ní změnilo? Vždy máte totiž možnost volby.
Pokud se necítíte dobře, když se jí máte přizpůsobovat, tak se prostě nepřizpůsobujte. Zkuste si trvat na svém a neustupovat, i když to zřejmě povede k otevřenému konfliktu. Otevřený konflikt je sice nepříjemný, ale vede obvykle k nějaké změně. Na rozdíl od skrytého konfliktu, v němž se obě strany tváří, že se mezi nimi nic neděje a dál mezi sebou hrají hry s nepsanými pravidly. Zásadní také bude domluva na společném přístupu s manželem. Píšete, že Vám manžel slíbil, že bude stát na vaší straně. Znamená to, že se mu daří být vůči své mamince neústupný a důsledný? Že se maminkou nenechá vmanévrovat do situace, kdy by „kvůli ní“ dělal něco, co sám nechce a o čem není přesvědčen, že je ze strany maminky oprávněný požadavek? Dá se totiž předpokládat, že pokud k němu jeho maminka celý život vystupuje v dominantní roli, nebude zřejmě zvyklý vyjadřovat před ní otevřeně svůj názor a stát si za ním. Promluvte se s manželem o tom znovu, řekněte mu, jak se cítíte a v čem vidíte problém a pokuste se najít společný přístup k Vaší tchyni. Možná bude nutné, aby syn mamince jasně sdělil, že společné soužití vás tří má jasná pravidla, která určujete vy jako pár (koneckonců maminka bydlí ve vašem domě). Máte velkou výhodu v tom, že jste na to dva. Je však potřeba mít na vědomí, že staří lidé jen obtížně mění své chování, a že to z vaší strany bude vyžadovat velkou dávku trpělivosti a důslednosti.
Pokud by se Vám v nejbližších týdnech nepodařilo najít ze situace východisko, zvažte společnou návštěvu psychologa (například v manželské nebo rodinné poradně). S přesnějšími informacemi o Vaší situaci se bude efektivní řešení hledat mnohem snadněji. Držím vám palce.
