Dobrý den,
musím vám napsat, jelikož si už nevím rady. Je to další z bezesných nocí, kdy přemýšlím o svém životě a jsem zoufalý. Snažím se najít pomoc, ale nevím kde hledat.
Před půl rokem jsme se rozešli s přítelem. Vztah to byl komplikovaný (zřejmě hlavně díky mně), nicméně období tohoto vztahu bylo jediným stabilnějším obdobím mého života.
Celé dny na bývalého přítele myslím, kladu si pořád ty samé otázky a nevím si rady. Čím míň o příteli přemýšlím, tím víc se mi o něm zdá. Lidé kolem mě mi říkají, abych prostě zapomněl, šel dál. Jenže to nejde. Odešel jsem na léto ze stejného města, kde jsme oba žili, aby to snad bylo snazší. Bohužel se nic nelepší a moje vzpomínky na minulý vztah nejsou tím jediným, co mě trápí.
Vlastně, když se podívám na jakoukoliv část svého života, mám pocit, že je všechno špatně. Musím se vypořádávat s tím, že oba moji stárnoucí rodiče jsou vážně nemocní, nemám prakticky opravdové přátele a vůbec mám pocit, že jsem úplně sám. Nejhorší je, že nevím, v čem je chyba. Jen vím, že jsem poslední měsíce dost často opravdu na dně a někdy mám chuť jen křičet.
Nerozumím totiž ničemu ve svém životě, jen mě svírá nesmírný smutek, úzkost a pocit, že je všechno špatně. Potřeboval bych opravdu pomoc, rád bych si s někým promluvil, abych mohl svoje problémy začít rozmotávat. Nedaří se mi ale najít žádného odborníka, který by si se mnou promluvil zdarma nebo který má alespoň smlouvu s pojišťovnou.
Jsem student na VŠ a nemůžu si dovolit platit za sezení hotově.
Gratian
Názor odborníka
Dobrý den, Gratiane,
jak čtu řádek po řádku váš dopis, cítím z něj smutek, vztek, nespokojenost. Asi vám teď připadá, že je všechno špatně, nic se nedaří, jak by mělo. Nevěřím na absolutní slova „nikdy či pořád“, „všechno či nic“. Jsem si jistá, že je na čem stavět, ale rozumím, že je toho teď na vás hodně a že právě proto hledáte někoho, kdo by vám pomohl najít způsob, jak pokračovat dál a jak se postavit k životu, abyste s ním byl spokojenější.
Z vašeho dopisu je znát chuť potížím se postavit, což je určitě fajn. Ptáte se, na koho se obrátit. Napadají mě dvě možnosti. Píšete, že studujete vysokou školu. Právě na univerzitách bývá pro studenty k dispozici psycholog, který má zkušenosti s trápeními, které lidé tohoto věku prožívají. Můžete se tedy zkusit porozhlédnout tam.
Ve vašem dopise naznačujete možnost klinického psychologa, která je taktéž relevantní. Aby mohla být psychologická péče proplácena zdravotní pojišťovnou, měla by existovat k této péči relevantní indikace. Trochu zjednodušeně to znamená, že by měl mít člověk opravdové potíže, nikoli psychologa vyhledat „jen“ z důvodu osobnostního růstu. Podle toho, co píšete, tento předpoklad splňujete. Jako stvrzení by vám měl váš obvodní lékař (případně psychiatr či jiný lékař) vypsat doporučení ke klinickému psychologovi.
Jak jste na to asi už narazil, ne každý klinický psycholog má smlouvu s pojiťovnami. Klinickým psychologem je ten, kdo po vystudování magisterského programu oboru psychologie na univerzitě absolvuje specializační vzdělávání ve zdravotnictví, prokáže požadovanou praxi a semináře a na závěr složí zkoušku. Jedině s klinickým psychologem mohou pojišťovny sepsat smlouvu. Uzavření smlouvy je na rozhodnutí pojišťovny a není úplně lehké se na něm domluvit. Proto mnozí kliničtí psychologové mají soukromé ordinace, kde si psychoterapie a vyšetření musí hradit klienti sami.
Dovolte mi zde jen malou odbočku. Mnohdy se setkávám s názorem, že požadovaná suma za sezení (obvykle 400–1000 Kč) je příliš vysoká. Je ale třeba brát v úvahu, že daná částka není pouze za společně strávený čas, ale že se na sezení psycholog připravuje a po něm ho sumarizuje. Pokud chce svou práci dělat opravdu kvalitně, celoživotně se vzdělává a dochází na vlastní supervize, což nejsou malé položky. Navíc se ukazuje, že pokud si klient terapii hradí, mnohdy k ní přistupuje aktivněji a ke změně dochází rychleji. Mimo to ale samozřejmě rozumím tomu, že ne v každé životní etapě je snadné si psychoterapii hradit a v indikovaných případech je samozřejmě na místě využít možnost proplácení psychologické péče z pojištění.
Pokud tedy hledáte psychologa, který bude mít smlouvu s vaší pojišťovnou, zaměřte se na klinické psychology a doptejte se, zda danou smlouvu opravdu mají. Internet je k tomu ideální cesta. Ve větších městech obvykle fungují psychoterapeutická centra, kde pojišťovny s psychology spolupracují. Podobně to mají i ambulantní psychologové v nemocnicích, na poliklinikách a ve zdravotnických střediscích.
Protože klinických psychologů není tolik, obvykle mají v péči mnoho pacientů a tedy nejsou příliš motivováni se prezentovat tak intenzivně, jako psychologové soukromí. Mějte tedy trpělivost a pokud se vám nebude dařit nikoho najít přes internet, můžete se obrátit na svého obvodního lékaře (případně psychiatra, pokud byste navštěvoval). Ti by měli mít na některého z klinických psychologů kontakt. Pokud jste z Prahy, můžete se obrátit i na mě, v naší ordinaci máme smlouvu s většinou zdravotních pojišťoven.
Doufám, že pro vás naznačená cesta, jak svého psychologa najít, nebude příliš komplikovaná. Pokud by se vám hledání opravdu nedařilo, zkuste se poradit s pracovníkem na některé z linek důvěry, obvykle mají velmi dobré databáze odborníků, které mohou doporučit. Dobré je pak ale sám pro sebe promyslet, koho ideálně hledáte – muže či ženu, někoho staršího či mladšího, apod.
Využívejte celý web.
PředplatnéPřeji hodně štěstí, ať se vám podaří najít a zvolit cestu, kterou hledáte.
Alena Řehulová.
