Trápím se po potratu: Dáte sama sobě druhou šanci? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milos 8. 10. 2012 09:36 +11
Myslim ze si urobila spravne to dieta malo vyvojovu vadu s ktorou keby prezilo by nemalo vela sanci na plnohodnotny zivot. Materskou laskou si ho uchranila od utrpenia a myslim ze dalsie dieta sa podari urcite budes o to lepsou matkou ;-)
Marlene 8. 10. 2012 10:50 +17
Klára, už len tým, ako ( a že vôbec) ste to napísali, sa ukazuje, aká ste statočná žena. V prípade Vášho nenarodeného dieťatka mi prišli na myseľ slová, že: "milovať niekedy znamená nechať ísť". Osobne si myslím, že takéto rozhodnutia sú krutým údelom a nie sú fér, ale to život nebýva. Nezaškodí trochu fatalismu v zmysle, že to tak celé asi malo byť a že Vás to istotne osobnostne výrazne posunie. Teraz to znie ako frázy, ale aspoň u mňa sa toto klišé vždy ukázalo platné. Máte podľa mňa veľké šťastie, že je vám manžel oporou, prajem Vám veľa síl. A pán borecký, napísali ste to citlivo, veľmi pekne a hlavne, užitočne.
Bára 8. 10. 2012 11:30 +18
Pro mě osobně byla ztráta nenarozeného dítěte psychicky i fyzicky nejnáročnější životní zkouška vůbec. Mrzelo mě, že to moje okolí - tedy nejbližší rodina - tolik zlehčovala. Neustále pronášená věta, že "příště se mi narodí jistě zdravé dítě" mi prostě nepomáhala. Samotný zákrok byl pro mě tak stresující, že jsem prozatím nenašla odvahu znovu se o to pokusit. Myslím, že projít si smutkem je to nejlepší, co může žena udělat, mluvit o tom s lidmi, kteří mají pochopení. A pak je myslím důležité, nebo alespoň mně pomohlo, vrhnout se do něčeho nového a to plně. Já začala běhat, hledat si novou práci a dálkově studovat. Prostě myslet na něco jiného, cokoliv, co Vás posune dál. Já doufám, že až budu psychicky i fyzicky v pohodě, naše cesty, tedy moje a mého dítěte, se setkají. Přeji Vám hodně síly a víry:-)
Monika 10. 10. 2012 10:45 +5
Kláro, jenom pár myšlenek z mé strany... Píšete, že jste se ještě před uplynutím tří měsíců začala opět snažit. O miminko, jestli jsem pochopila správně... Také píšete: - "měla jsem plán otěhotnět před koncem pracovní smlouvy" - "každý den mi vytane na mysl otázka, zda není lepší raději nebýt, než se snažit přežít" - "teď se hrozím toho, co bude dál, až mi skončí pracovní smlouva" Přemýšlela jsem, jestli po miminku toužíte tak moc pro něj samotné, nebo jestli si s ním spojujete něco víc? Co vlastně od dítěte čekáte? Co čekáte, že Vám přinese do Vašeho života? Napadlo mne, jestli nespojujete příchod dítěte se svým vlastním štěstím - jestli se nechcete v životě stát šťastnou prostřednictvím dítěte. Nijak tím nezpochybňuji hloubku Vaší ztráty, ale mám pocit, že přítomnosti dítěte ve svém životě přikládáte až příliš velký význam... V životě nelze dosáhnout pocitu štěstí prostřednictvím někoho nebo něčeho - vždy pouze prostřednictvím sebe. Jakmile se člověk snaží získat své štěstí prostřednictvím druhých osob (včetně dětí) nebo hmotných věcí, znamená to, že uvnitř něj není něco tak, jak by mělo být . Člověk se na osobě nebo věci, po které touží, stává závislým. Dříve či později život (ve Vašem vnímání Bůh) nějakou situací člověku jeho závislost ukáže. Takové "lekce" bývají někdy velmi tvrdé - tím tvrdší, čím více člověk na své iluzi lpí. A čím více člověk na své iluzi lpí, tím více to potom bolí... Mohlo by na tom být něco pravdy, co myslíte?
Monika 11. 10. 2012 00:11 +5 v reakci na Monika 10. 10. 2012 10:45
Kláro, cítím potřebu ke svému příspěvku dodat, že hluboce soucítím s Vaší ztrátou. Vlastně se omlouvám, že jsem Vám toto nesdělila již v prvním příspěvku, který tak musel vyznít velmi necitlivě. Sama mám za sebou potrat a mnoho dalších ztrát, které mne dostávaly do kolen, ale z toho, co jste napsala a jak jste to napsala, byla cítit taková bolest, že jsem celé pondělí od rána, kdy jsem ho četla, přemýšlela o tom, jak dokáže být život krutý a neúprosný... Přeji Vám, abyste brzy došla vnitřního uzdravení, ať už je Vaše pravda jakákoliv.
Klára 8. 3. 2013 10:58 +1 v reakci na Monika 10. 10. 2012 10:45
Od potratu je to osm měsíců. V současné době jsem opět úspěšně těhotná a vše vypadá podle vyšetření dobře. Z mého pohledu je pro mne nové těhotenství velkým vysvobozením, jsem šťastná, že jsem otěhotněla tak brzy, protože ne vždy je to možné. Zejména první trimestr jsem asi dost probrečela plná úzkosti ze všech možných vyšetření a ze všech možných scénářů. Neustále jsem se musela k potratu vracet. Teď mi připadá, že starost o budoucího potomka a přípravy na něj a těšení na něj přehlušily zármutek nad prvním miminkem. Dnes si uvědomuji, že tím, že jsem šla na potrat, jsem dala sama sobě, manželovi i všem okolo šanci na normální život. Přesto asi vždycky zůstane temná díra.
katka 13. 5. 2013 19:44 +7
Aleši Boreckému: Skvělý článek. Konečně pohled otevřené mysli na téma interrupce. Myslím, že napsání takového článku má doopravdy velký smysl a dokáže pomoci spoustu lidem. Děkuji Vám.
michal 9. 3. 2016 00:45
Ahoj, potřeboval bych nějak poradit co a jak dál. Před ne celými dvěma roky jsem největší chybu v životě, vůbec jsem nevnímal moji milou, nevěděl jsem co mám dělat a co si myslí a ještě trochu sem z toho začal zlobit. Tak šla přítelkyně na potrat s tím, že jsem si myslel, že ho nechce zatím........... jenže po těch dvou letech sem omylem našel nahrávku, kde říkala kamarádovi, zkráceně, že si ho che nechat..................................... Můžu vám říct, že to nebyl pěkný pocit když jsem se to dozvěděl po dvou letech, když jsem si ji poslechl tak jsem málem umřel musel jsem si ji pouštět furt dokola. Jenže teď už mi to spouští jen zmínka o dětech a jsem v limbu. Tenkrát jsem byl strašně sobecký idiot a koukal sám na sví pocity a nepřemýšlel jsem nad pocity mé milované a takhle jsem zníčil tři životy, díky mě. Nikdy jsi to neodpustím, ale rád bych se toho zbavil .......Nějak se mi to v hlavě bloklo a hrozně mi to ničí a mění moji osobu v někoho úplně jiného.............. prosím nějakou radu neboně co by jste mi doporučily moc Děkuji