Dobrý den,
mám problém s třesem rukou. Veškerá zdravotní vyšetření včetně krve, štítné žlázy, minerálů apod. jsou v pořádku. Nekouřím, nepiji, vrcholově sportuji, ale přesto se mi třesou ruce. V klidu, když jsem sám a něco píši, jím, držím sklenici vody, třes mám mininální nebo nemám vůbec. Jakmile dělám něco ve společnosti, když mě někdo pozoruje, mám podepsat něco na úřadě, jíst ve společnosti, rozklepou se mi ruce.
Nejhorší je, když si mám s někým připít nebo jít se slečnou na kafe, to už vůbec ne. Napadla mě sociální fobie a nedostatek seběvědomí nebo něco, co mě znestabilňuje. Jde o trapnou situaci, když se mladému člověku klepou ruce. Nevím co s tím. Když na situaci jen pomyslím, už se mi rozklepou. Nic příjemného to není, ale chtěl bych se s tím sám poprat. Nevíte nějakou pomůcku nebo cvičení jak na to?
Děkuji za odpověď.
Garry
Názor odborníka
Vážený pane,
když už vás napadla sociální fobie jako příčina vašeho třesu rukou v různých situacích – třebas i nikterak náročných – nebudu vám to vyvracet, protože to vypadá dost pravděpodobně.
Z vašeho dotazu vyplývá, že jste člověk pečlivý, možná až příliš, možná až na hranici perfekcionismu a každá situace, která v sobě nese možnost, že byste mohl na veřejnosti (ale i ve svých očích) nějak selhat, vás přivádí do napětí. Čím pečlivější jsme, tím víc příležitostí k chybám se v naší fantazii vynoří. A tím více stoupá naše napětí.
NAPĚTÍ je krásné české slovo vystihující psychickou a tělesnou jednotu. Jsme‑li napjatí, napínají se nám také svaly. Na rukou můžeme většinu z nich zařadit buď do skupiny ohýbačů (flexory) nebo jejich „protivníků“ natahovačů (extenzory). Když se obě skupiny dostatečně napnou, začnou se nekoordinovaně přetahovat a výsledkem je třes.
Patrně pociťujete současně také další příznaky stresového poplachu: sucho v ústech, zrychlený tep, nutkání na močení, nepříjemné pocity na kůži, nepohodu v trávícím ústrojí, ale třes je hlavní symptom a je vidět.
Čím víc jej budete „silnou vůlí“ potlačovat, tím více budete nabuzovat aktivační adrenergní systém a tím horší vaše situace bude. Je to jasné! Když si nesu kafe doma na stůl, plácnu s ním ledabyle o podložku, když mi řeknou, že jej nesu anglické královně, stane se ze mne totéž, co z většiny z nás před náročnou zkouškou – hromada sulce. Přestože se cítíte naprosto bezmocně, jste paradoxně v „předstartovním stavu“ s maximální mírou nabuzení. Možná, kdyby si to člověk uvědomil, obtíže by vymizely, ale to se mu málokdy podaří.
Nepříjemné je, že vy přikládáte každé sociální situaci nepřiměřenou váhu, jako by se proti vám vynořilo hned pět anglických královen. Je tedy třeba modulovat závažnost situace i svůj význam v ní tak, aby to odpovídalo skutečnosti, ne ukrutně nafouknutým obavám ze selhání.
Cest k řešení je několik:
‑ Pustíte se do nácviku relaxačních metod, autogenního tréninku, jogy.
‑ Zvolíte cestu paradoxní intence, tedy budete si paradoxně přát, aby se vám ruce třásly natolik, že rozbryndáte všechno, co do nich vezmete, navíc na šaty významné osoby (zde bych odkázal na fobii z tmy).
Využívejte celý web.
Předplatné‑ Zajdete za terapeutem, který vám pomůže najít cestu.
‑ Existují také psychofarmaka ze skupiny antidepresiv, která pomáhají tento problém vyřešit.
Rozhodně s tím ale něco dělejte nebo skončíte jako ten člověk, který nebyl schopen na poště podepsat poukázku na zaslané mu peníze a nakonec podepsal plnou moc své manželce, která mu je sice vybírá, ale také část z nich utrácí!
