Dcera chodí do 2. třídy. Od poloviny první třídy jsem občas u ní zaznamenala ranní úzkosti, nevolnost a silnou nechuť jít do školy. Nemá žádné výukové problémy, je kamarádská a oblíbená, škola jí jde velmi dobře. Když se situace opakovala, tak jsem s dcerou pohovořila. Po krátkém naléhání se mi svěřila, že nerada chodí do školy kvůli chování její spolužačky – doposavad nejlepší školní kamarádky.
Popsala mi vše, k čemu ve škole dochází: spolužačka ji opakovaně „okopává“, kroutí ruce, zahazuje jí věci a dupne na ně, citově ji vydírá – když se jde dcera bavit s dalšími spolužačkami, ihned na ni vyrukuje, že s ní nekamarádí, žádá po ní určité úkony opět pod pohrůžkou nekamarádění (odnesení odpadků po svačině), neustále ji sekýruje, zadávala jí i úkoly. Nátlak kamarádky se stupňoval – citové vydírání, ošklivé nadávky v naprosto nečekaných situacích (smrade, kopyto).
Dcera není nijak zakřiknutá, s ostatními dětmi má normální vyvážené vztahy, i na ni myslím reaguje docela pohotově a přiměřeně; řekla jí, že pomáhat si musí vzájemně „na střídačku“, řekla jí, ať ji nebouchá atd., ale vše se vždy opět vrátilo zpět. Ztratila proto sebejistotu ve vlastní obranu. Snaží se od ní vzdalovat, ale i proto, že dívek je ve třídě málo, je to obtížnější, všichni ve škole je již přiřazují k sobě jako kamarádky a tato dívka je velmi majetnická, nestačí jí odmítnutí.
Měla jsem snahu nejprve řešit s maminkou této dívky (vliv otce se mi zdá negativní v mnoha směrech), řešily jsme i společným setkáním s dívkami, dcera sama oslovila školní psycholožku. Její zásah byl ovšem naprosto neúčinný – radu, jak se účinně od dívky odpoutat, dceři nedala. Spíše měla snahu tvrzení dcery zpochybnit, i když vše, co dceři „kamarádka“ dělala, sama tato dívka potvrdila přede mnou i svojí maminkou, jen prý „neví, proč to dělá“. Paní psycholožce tato dívka řekla, že má dceru ráda (?!). Dcera stále chodí do školy s nechutí, ale nechci v této fázi řešit výměnou školy. Prosím o názor na celou situaci. Jaké obecné kroky v těchto případech doporučujete?
Ela, 37 let
Názor odborníka
Dobrý den Elo,
vážím si vaší důvěry. Píšete, že spolužačka vaši dcerku opakovaně „okopává“, kroutí jí ruce, zahazuje jí věci a dupne na ně, citově ji vydírá, když se jde dcera bavit s dalšími spolužačkami, ihned na ni vyrukuje, že s ní nekamarádí, žádá po ní určité úkony opět pod pohrůžkou nekamarádění, neustále ji sekýruje, zadává úkoly a ošklivě jí nadává. Toto jsou velmi vážné příznaky šikany.
Šikana je opakované úmyslné ubližování – ať už psychické (nadávky, vydírání, sekýrování), nebo fyzické (okopávání, kroucení rukou, shazování věcí). Je to o to vážnější, že se takto k vaší dcerce chová její „kamarádka“ a děje se tak již dlouho (téměř rok).
Je třeba vaší dcerce vysvětlit, že nikdo nemá právo jí ubližovat, i když se jedná o kamarádku. Není to její vina, ale velmi špatně se chová její kamarádka a ta s tím musí okamžitě přestat. Měla by být za své chování také přísně potrestána. Pokud mi kdokoliv ubližuje, tak je potřeba se bránit, a nejlepší obrana pro děti je to říct svým rodičům nebo učitelům. Proto bych ji pochválil za to, že vám o všem řekla.
Vaše dcerka by z vás měla cítit, že si víte rady a že jí pomůžete. Navrhuji, abyste celou věc sepsala a osobně nahlásila dlouhodobou šikanu vaší dcery – šel bych asi rovnou za vedením školy. Pokud je šikana dlouhodobá a v takovémto stadiu, tak věci vůbec nepomáhá, když se konfrontuje oběť a agresor nebo rodiče oběti s rodiči agresora. Žádejte školu, že je její povinností zajistit, aby k podobnému chování nedocházelo a vaše dcera se cítila ve škole bezpečně.
Co má škola udělat
Chtějte vědět, jak bude škola šikanu řešit. Měla by postupovat tímto způsobem:
- Vyslechnout vás a vaši dceru (ve vaší přítomnosti), zajistit výpovědi svědků, konfrontovat agresorku se zjištěnými fakty (nikoli s vaší dcerou či svědky).
- Dále svolat výchovnou komisi s rodiči agresorky a s jejich dcerou, oznámit jim, že jejich dcera opakovaně a úmyslně ubližovala spolužačce, a udělit přísné kázeňské opatření (šikana je jedno z nejzávažnějších porušení školního řádu).
- Následně musí být celé třídě oznámeno, co se téměř rok u nich dělo, jasně to pojmenovat a sdělit žákům, jak se situace vyřešila, včetně toho, jaké byly uděleny tresty.
Využívejte celý web.
PředplatnéJe třeba dále následně individuálně pracovat jak s vaší dcerkou (posílení sebevědomí, umět se bránit, nenechat sebou manipulovat), tak s agresorkou (rozvoj empatie, pochopení, že svým chováním můžu vážně ubližovat druhým). Je velmi žádoucí pracovat skupinově i s celou třídou, protože toto škodlivé chování určitě viděla spousta dětí a žádným způsobem proti němu nezasáhly.
Individuální práci s dětmi i skupinovou práci se třídou by měla vést školní psycholožka, je ale otázkou, jestli je dostatečně kompetentní a jestli jí po tom všem ještě důvěřujete. Je možnost psychologickou péči dceři zajistit i mimo školu, což bych v tomto případě doporučoval.
Přeji vám, aby vaše dcera mohla z vás čerpat jistotu a rozhodnost.
David Vaněk
