Dobrý den.
Prosím o radu. Už mi na tom, co mě trápí, zkrachovalo několik vztahů a nevím co s tím. Jsem v podstatě hodný člověk, společenský, umím naslouchat i pomoci s řešením, jsem empatická. Na druhou stranu energická, sebevědomá a trvrdohlavá osobnost.
Trápí mě ale jedna věc. Pokud se mi něco nelíbí, bráním se velmi zle a někdy dokážu zaútočit. I když se nic moc neděje. Pak mě to mrzí a vím, že moje reakce je přehnaná, ovšem slova už vrátit nejde. Ať se snažím jakkoli, prostě dokážu ublížit tak moc, že už to druhá strana nedokáže ustát, a vztahy jdou pomalu ke dnu.
Například po rozchodu s přítelem jsme se snažili dát zase dohromady a setkali se. Přála jsem si být zase s ním, ale místo toho, abych dala najevo, že mi chyběl, jsem vyprávěla, jak jsem se bez něj netrápila a vlastně ho nepotřebuju. Dělala ze sebe hrdinku. Samozřejmě utekl.
Potom jsem samozřejmě svá slova chtěla vzít zpátky, styděla se za své chování, ale už bylo pozdě. Nebo jsem mu řekla, že akorát fňuká, jak ho něco bolí. Zkrátka věci, které můžou vyznít zle, ale já to tak nemyslím.
Nevím, jak z toho ven, chovám se někdy jak puberťačka.
Děkuji.
Jana
Názor odborníka
Milá Jano,
píšete, že jste empatická, sebevědomá, tvrdohlavá, umíte naslouchat, ale také útočíte, když se nic moc neděje. To je trošku zmatek – tvrdohlavost a empatie, empatie a útočení, zdravé sebevědomí a ubližování slovy – spolu moc neladí. Co je super, že si sama uvědomujete, že něco by se mohlo změnit a sama tušíte co.
To, jak se projevujeme navenek, souvisí s naším vnitřním pocitem, s obavami, strachem, spokojeností či nespokojeností. Naše vnitřní komunikace ovlivňuje tu vnější. Osobně nejsem o vašem sebevědomí resp. sebedůvěře nebo vědomí vlastní hodnoty (alespoň pokud jde o partnerské vztahy) až tak přesvědčená.
Pokud partnerovi chcete říct, že s ním chcete být a místo toho mu sdělíte, že ho nepotřebujete a že vám nechybí, tak je to nejspíš projevem nějaké obavy. Možná se nechcete cítit špatně, kdyby vám řekl, že on už nechce být s vámi nebo reagoval jinak, než si představujete.
Každopádně je to nejspíš vnitřní pochybnost o vás, která vás pak zavede do neefektivní komunikace. To potvrzuje i vyjádření „pokud se mi něco nelíbí, bráním se velmi zle a někdy dokážu zaútočit, i když se nic moc neděje“. A zase – útok je většinou projevem strachu.
Podle mne by bylo fajn podívat se, jak je to s tou sebedůvěrou doopravdy, z čeho cítíte obavy, v jaké oblasti si nevěříte. A pak se také seznámit s tím, jak efektivní komunikace funguje. Píšete, že umíte naslouchat. To je mimochodem jedna z nejdůležitějších komunikačních dovedností a ten, kdo opravdu naslouchá, umí utišit svůj vlastní vnitřní rozhovor – neposuzuje, nehodnotí, nepředpokládá, neinterpretuje. A zbytek je už jen disciplína – ostatně jako všechno, kde chceme být úspěšní.
Vědomí vlastní hodnoty a zvládnutí efektivní komunikace by vám do života měly přinést to, co hledáte – kvalitní vztahy s lidmi kolem vás. Pomoci vám může osobní práce s koučem, terapeutem nebo skupinová práce na některém kurzu.
Hodně štěstí!
