Dobrý den,
je mi 23 let. Mám stálého přítele, se kterým jsem už 3 roky. Mám ho moc ráda. Je hodný, uvaří, uklidí. Dalo by se někdy říct, že jsme jak jedna bytost. Jeden na něco myslí a ten druhý už vnitřně ví, na co. Máme stejné životní priority.
Ovšem po sexuální stránce to není úplně takové, jak bych si to představovala. Už na začátku jsme byli po sexuální stránce rozdílní. Přítel neměl mnoho sexuálních zkušeností. Šlo poznat, že to se ženami moc neumí. Tuto chvilkovou dobu jsme po pár měsících překonali. Ovšem pořád sexu něco chybí.
Už asi půl roku nemůžu se svým přítelem dosáhnout orgasmu. Partner to ví a snaží se tuto situaci řešit tím, že se snaží své vyvrcholení oddálit. Mně však tohle nevyhovuje, protože dochází k tomu, že vzrušení z jeho strany opadá a z mé strany také. Partner stejně pokaždé vyvrcholí dříve než já. Končí to tím, že mám akorát velké chutě a partner se odtáhne a už mě neuspokojí.
Takový sex mě nebaví. Jen bych po něm chtěla, aby mě sám od sebe i po svém orgasmu hladil a snažil se mě uspokojit. To jsem mu už několikrát říkala, ale nikdy k tomu nedošlo. Připadne mi to velice sobecké, nechat mě tam ležet nadrženou.
Na začátku vztahu jsem neodolala touze po mém bývalém příteli. Sex s ním byl vždycky nádherný. Bohužel bývalý přítel je velice žádaný u mnoha slečen a právě proto má i více zkušeností. Ovšem jeho povaha, životní priority jdou tak trošku mimo mě. Jenže touha po pořádném sexu je silnější. Pořád si píšeme, ale já chci zachránit dosavadní vztah… Poradíte?
Anonymní slečna
Názor odborníka
Milá anonymní slečno,
děkuji vám za váš dotaz. Připadá mi, že jste svým dotazem oslovila něco, s čím se potýká mnoho párů. Mají se rádi, ale v posteli jim to buď moc neladí, nebo spolu vůbec nespí. Moc tomu nerozumí a je jim to líto. Vždyť si jinak tolik rozumí a jsou jedno tělo, jedna duše.
Vy píšete, že jste s přítelem skoro jako jedna bytost. A možná v tom je právě háček. Zkuste si před očima představit takový obrázek vás dvou, kdy jste fyzicky tak strašně blízko jeden druhého, že mezi sebou nemáte téměř žádný prostor. Můžete se navzájem pořádně prohlédnout? Vidíte na sebe? Máte možnost se k sobě přiblížit, kdybyste chtěli? Můžete dýchat? Cítíte přesně, kdo jste vy a kdo je on? Nic z toho asi není úplně lehko proveditelné, když jste tak blízko, ne?
A stejně to platí i na psychologické rovině. Ani tam nejsme svobodní a sami za sebe, když jsme s partnerem tak strašně nablízko. Nemáme možnost se k němu přiblížit (protože už jsme tak strašně blízko) a vlastně je partner tak čitelný a vypočitatelný, až je to nuda. Erotika potřebuje prostor mezi partnery, stejně jako oheň potřebuje vzduch. S tím se vypořádává vlastně každý dlouhodobý vztah – jak neupadnout do splynutí a vzájemné závislosti a jak si budovat vlastní svobodu a integritu. Ta nám paradoxně pak umožní s partnerem fungovat lépe a vášnivěji.
K tomu mě napadá, co vlastně vy sama děláte v moment, když se partner po ejakulaci odtáhne a nechá vás tam ležet nadrženou? Jak byste se vy sama eventuálně mohla zařídit tak, abyste byla spokojená? To by mě zajímalo a možná, že tudy cesta vede.
Ať se vám daří.
Leona Dyrehauge
