Dobrý den.
Je mi dvacet šest, jsem spokojeně vdaná (po deseti letech chození a společného bydlení mě překvapilo, že jsem po svatbě ve vztahu spokojenější) a šťastně těhotná – plánovaně, i když rychleji, než jsme plánovali. Většinu času se považuji za schopného a pro život použitelného člověka. Věřím, že většinu času komunikuji víceméně efektivně. Jako koníček čtu zamilované romány a popularizovanou psychologii – od Matějíčka po Ženy jsou z Venuše.
O věcech a vztazích přemýšlím, někdy pitvám svoje reakce (chci to tak já sama, nebo je to reakce naučená podle toho, co v dané situaci dělala mamka?) a někdy mi až druhý den dojde, že jsem zareagovala hystericky. Jednou za čas se s partnerem v něčem neshodnu, obvykle se to týká něčeho, co je pro mou rodinu důležitý rituál, ale manžel to vnímá jako zbytečný výmysl. Pokrčím rameny a vyřeším si to buď po svém, nebo to zkusím jindy při jiné náladě.
Někdy se ve mně ale něco vybičuje, já si v tu chvíli myslím, že se jedná o otázku života a smrti, že mě partner nemá rád a že je všechno špatně. Brečím, začínám se dusit a propadám světobolu nad svým životem. Teď naposledy to manžel vyřešil tím, že si mě posadil na klín, dýchal se mnou zhluboka a utěšoval mě jako mimino – jsem těhotná a stres ani výpadky dechu nedělají miminku dobře, tak se povznesl nad můj výstup a moc mi tím pomohl. Jenže až nebudu těhotná, tak co? A až naše děti uvidí takovýhle výstup místo rozumné debaty? Já sama jsem nebyla schopná včas poznat, že místo standardního rozčilování hysterčím. Jak na to?
Rozárka
Názor odborníka
Dobrý den.
Ráda bych podtrhla vaše slova, že většinu času komunikujete efektivně a považujete se za schopného člověka. Reakce vašeho manžela ve chvíli, kdy tomu bylo jinak, byla opravdu výborná a vy ji umíte přijmout a ocenit, což je taky velmi důležité. V této době jste těhotná a ve vašem těle se odehrává mnoho hormonálních změn, které mají vliv na vaše prožívání. Díky vám přichází na svět nový život a proto si zasloužíte náležitou péči a ohledy.
Je fajn, že přemýšlíte o věcech, o vztazích i o sobě. Tím se stále můžete rozvíjet a zrát. Uvědomujete si, že by jste mohla v některých situacích jednat jinak. To už je polovina úspěchu, že to dokážete. Pokud se budou vaše občasné stavy, které vám v této době dělají starosti, objevovat i po porodu, najde se pak jistě příležitost, aby jste je mohla řešit – sama, s pomocí svých blízkých nebo třeba i s pomocí odborníka. Můžete se podívat na to, jakou hodnotu má pro vás respektování rodinných rituálů, jaký je v nich skrytý smysl a co byste zažívala, když se rozhodnete je případně méně dodržovat, co by řekli ostatní a jaký by to na vás mělo dopad.
Pomůže vám, když se spojíte se svojí sebedůvěrou a vnitřní silou a s přítomností těchto nebo dalších zdrojů si můžete najít jinou účinnou možnost, jak si prosadit svoje názory, abyste nemusela opakovat způsob, který jste viděla u své mamky. Ona zřejmě tu možnost neviděla a tak se chovala tak, jak uměla. Rituály obecně mají v životě člověka velký význam. Dávají určitý pocit jistoty a sounáležitosti, obohacují nás. Záleží však na tom, o jaké rituály se jedná. Některé zvyklosti mohou patřit jen do určité doby, ve které se třeba opravdu jednalo o přežití, v jiné době už jsou nadbytečné a člověka mohou zbytečně zatěžovat, aniž by si to uvědomoval. Jde o to, udělat si odstup a prostor v sobě, abyste se mohla svobodně rozhodnout, jak budete jednat. I to se vám už teď někdy daří. Máte proto velkou šanci, že si své nežádoucí reakce časem vyřešíte.
