Dobrý den,
prosím o radu. Myslím, že už jsem urazila velký kus cesty – v mých 38 letech se mi konečně podařilo vymanit se z manipulativního a závislého chování mé maminky.
Zůstala po rozvodu sama, upnula se na mě a rodinu mé sestry. Partnera si nehledá, zájmy i přátele má, ale je vidět že se ze „zrady od otce“ nedokáže vyrovnat. Pokud jsme spolu samy nebo jen ve třech (s mým partnerem), návštěvy i komunikace celkem zvládám.
Problém nastává při rodinných sešlostech či oslavách. Máma má potřebu neustále vše komentovat, prosazovat svůj názor, kritizovat, organizovat… a to přestože je např. hostem na oslavě. Ví nejlépe, jak se mají umýt hrnečky, co mám odpovědět neteři a jak si s ní hrát, co je a není vtipné/vhodné/adekvátní a podobně. Je velmi kritická a někdy mám pocit, že hlavně ke mně.
Je to velmi nepříjemné. Snažila jsem se s ní o tom mluvit, asertivně mluvit o mých pocitech a jak mi to nevyhovuje, zraňuje… Ale bez úspěchu – máma se urazila a zcela stáhla z komunikace se mnou, a ještě měla pocit ublížení a křivdy.
Takže teď se buď ozvu, ale nálada zhoustne a máma se urazí a nebaví, nebo většinou mlčím a tiše to ignoruji, ale pak mám blbou náladu, pocit, že jsem se neozvala a neobstála…
Veronika 7
Názor odborníka
Dobrý den, Veroniko,
děkuji za dotaz. Je z něj je patrné, že jste se plně „nevymanila“, protože se vás chování vaší maminky stále dotýká více, než byste chtěla, tak se na to pojďme podívat… :-)
Píšete o rodinných oslavách jako nejproblematičtější oblasti. Kde se oslavy konají? Pokud u ní, nechte ji být hostitelkou dle jejích představ, ať má radost, že může věci organizovat, řídit apod. – asi chce, aby byla oslava hezká a taková, jak má být, a má svou představu o tom, co to znamená. Rozhodněte se vnitřně, co „skousnete“ a v čem budete mamku podporovat, a u toho, co už je moc, buď nespolupracujte (tedy ji třeba nechte umýt ty hrnečky samotnou, nebo ji přenechte neteři, ať si hrají spolu), případně se jasně, klidně a důrazně vymezte na úrovni dospělá – dospělá (např. „Mami, teď si hrajeme/povídáme my dvě spolu, tak to nech na nás, až si budete hrát/povídat vy dvě, nechám to taky tak.“).
Mohlo by vás zajímat
Nevlastní matka
Konflikty s dospívajícími mohou být cestou k posílení vztahu v nové rodině.
Přečíst článekTo, že se mamka někdy urazí, rozpláče apod., je poměrně častá reakce takto se chovajících maminek na kritiku. Nejlépe zabírá na to nereagovat nebo jen v klidu říct, že vás mrzí, že si to bere osobně, že to není myšleno jako urážka, ponížení či odmítnutí, ale že si jen domlouváte formu komunikace a „spolufungování“. Ona postupem času zjistí, že to nijak dlouhodobě váš vztah neovlivňuje, že se k ní jinak chováte stále stejně, a nebude na to reagovat tak emocionálně.
Nepíšete nic o tom, jak reagují ostatní, jestli jim situace vadí stejně, nebo méně než vám. I to by mohlo na situaci vnést jiný úhel pohledu… Pokud to vadí všem, můžete se i s nimi domluvit, jak a kdy to s mamkou v klidu proberete, nebo nechat na nich, ať reagují místo vás. Pokud situace vadí hlavně vám, je otázkou, co konkrétně to ve vás spouští za myšlenkové a emoční stereotypy a zda by nestálo za to na nich zapracovat :-)
Hezké dny a ať se vám podaří situaci zvládnout.
Lukáš Dastlík
