Jsem 33 let vdaná, bezdětná, s mužem se máme se rádi, cestujeme spolu, povídáme si, ale posledních deset let nemáme sex. Prvních deset let byl sex velmi intenzivní, pak mi jednou řekl, že to pořád chci, mě se to dotklo a postupně jsme spolu přestali spát. Přesto není náš vztah nekontaktní, hladíme se i obejmeme, ale bez jiskry. Ke společnému sexu už nemáme chuť.

Měla jsem dva paralelní vztahy, jeden trval dvanáct let, druhý šest. První začal ještě v době, kdy jsme s mužem spali. Domů jsem ale svoje problémy nenosila a svého muže mám pořád ráda.

Před třemi měsíci jsem potkala o čtrnáct let mladšího muže, který je úplně jiný. Je empatický, citlivý, upřímný, pozorný a má obrovskou potřebu pomáhat. Vídám ho jednou týdně a chci ho, stalo se ale něco jiného: postavil si mne na piedestal a udělal si ze mne modlu. Vůbec tomu nerozumím.

Hned na prvním setkání řekl, že nikoho takového jako já nezná, máme obrovské množství společných zájmů i názorů a pořád si máme co povídat. Podle něj to bylo znamení, že jsme se měli potkat. Postupně jsem mu úplně propadla. Nosí mi malé dárky, posílá písničky, obdivuje moje malby, vybírá filmy, všímá si, co mám na sobě, a lichotí mi, že mi to sluší, povídali jsme si otevřeně i o sexu (s jinými).

Asi po dvou měsících mi řekl, že ví, proč jsme se potkali: že mne strašně obdivuje, vzhlíží ke mně, že jsem jeho inspirace. Jeho pozorné chování pořád trvá. Ale dnes jsem se od něj dozvěděla, že má dva týdny nový vztah. Není zamilovaný, ale s někým chodí.

Pořád to mezi nám jiskří a on mě ve svém životě chce. Je čerstvě rozvedený a bude chtít nový vztah. Proč ne na chvíli se mnou? Co mám udělat, aby mě neviděl jako bohyni?

Viki, 53 let