18. 10. 2021
Nesnáším větu: „Prosím tě, uklidni se!“ Já osobně. Ne žádný klient, kamarád ani kolega. Já. Ale věřím, že v tom nejsem sama. Tento článek bych ráda věnovala všem, kteří tuto větu slýchají stejně neradi. Ve chvíli, kdy zrovna něco řešíme nebo jsme emočně rozrušení, potřebujeme se vztekat a namísto pochopení a možné ventilace přichází příkaz: „Uklidni se!“ Když jej slyším, je to rozhodně to poslední, co bych chtěla udělat. Pokud mi někdo v negativním emočním rozrušení tuto větu vmete do tváře, rozčílím se snad ještě víc.
V následujících odstavcích podrobněji rozeberu, co se v nás obvykle v takových situacích děje. Dále pak co je dobré si s emocemi uvnitř nás počít a jak moc jim dát nejlépe průchod. Nejen těm pozitivním, ale i těm, které častokrát nejsou příjemné ani pro okolí, ani pro nás. Pokud je nepustíme ven, mohou napáchat velkou škodu nejen na naší duši, ale i na našem těle.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné