Dobrý den,
čím dál tím více zjišťuju, že jsem nadměrně závislá na splnění očekávání ostatních. Těch je ale spousta, spoustu z nich si dokonce domýšlím, takže jsou jen v mé hlavě.
Začalo to už na základce, kdy jsem měla samé jedničky, a pokračovalo na střední, kde probíhalo to samé. Přitom mí rodiče byli opakem toho, co dělá většina rodičů – říkali, ať se tolik neučím, nekárali mně za špatné známky, často mě chválili za dobré. A já chtěla a chci být ta nejlepší dcera. Zároveň také nejlepší studentka, manželka, příští rok i matka…
Přitom mám z toho všeho šílený stres. Dala jsem si nějaké životní cíle a cestu jak k nim dojít, nedovedu ale „pustit“ to, co dělám, a to mně brzdí. Při práci studuji školu, která je mi vzhledem k mým cílům k ničemu, do toho se připravuji ještě na přijímačky na druhou školu, kterou chci, do toho pracuji a dělám různé projekty… Příští rok k tomu plánuji mít miminko a už teď vím, že se z toho všeho zblázním.
I když dělám na nějakém projektu, jsem perfekcionista, náročná na sebe, vše musí dopadnout podle mých představ i na úkor mého psychického vyčerpání. Jsem schopná se sedřít z kůže, sama však vnímám, že zbytečně, že některé oblasti, co jsou mi na nic vzhledem k tomu, co chci, bych měla uzavřít, opustit. Jenže to nedokážu, chci být pefektní a dokázat všechno.
S tím souvisí, že se mi už od dětství opakuje sen o tom, že jsem v kolejišti a nemám kam uhnout před vlaky – zde jsem si přečetla, co to znamená, a vše souhlasí. Jak si pomoci a odstranit tohle chování ze své osobnosti?
Bára
Názor odborníka
Milá Báro,
když si pročítám vaše řádky, napadá mne, že nejste sama, kdo se potýká s podobnými obtížemi. Jako by se v nich odrážela doba, ve které žijeme. Zaměření na úspěch, výkon, ocenění zvenku, vyčerpání, stres…, a to již od dětství.
Píšete, že jste nadměrně závislá na splnění očekávání ostatních, která si navíc jen domýšlíte. Většinou se za naplňováním očekávání druhých skrývá potřeba jejich ocenění, přijetí a lásky. Člověk může mít pocit, že si nezaslouží být přijímán jen proto, jaký je, ale proto, že něco vykonal, náležitě si to odpracoval, a tudíž zasloužil.
Pokud je člověk takhle zaměřen a nadměrně se snaží vyhovět ostatním, ztrácí pak kontakt sám se sebou, s vlastními potřebami a se svým vnitřním světem. Vede ho to k potlačení autenticity a k popření svých vlastních pocitů a emocí. Zkuste se zamyslet nad tím, proč se tak snažíte plnit očekávání druhých a co tím získáváte, popřípadě ztrácíte. Jak by se váš život proměnil, kdybyste myslela víc na sebe a na to, co chcete vy?
Píšete, že chcete být ve všem nejlepší a perfektní, a to se vám prolíná do každé oblasti vašeho života. Nejlepší dcera, nejlepší studentka, nejlepší manželka, příští rok i nejlepší matka… Z toho, jak líčíte vaše nasazení, mi vyznívá, že jste hodně zaměřená na výkon. Svoji sebehodnotu tak pravděpodobně odvozujete od toho, co jste udělala, vystudovala, zvládla… Mít ambice a plány není vůbec špatné, naopak, jen to chce zdravou míru. Sebehodnota by měla být postavena na jiných základech, vycházet ze sebereflexe a přijetí sebe sama se všemi pozitivními i negativními stránkami.
Potřeba být nejlepší je velmi zatěžující a navíc nereálná. Není to v lidských silách. Zkuste si představit člověka, který by byl ve všem nejlepší. Byl by vám vůbec sympatický? Chtěla byste se s někým takovým přátelit? Já osobně ne. Zaprvé bych mu to nevěřila a měla bych dojem, že si nasadil falešnou masku, kterou ukazuje světu, zadruhé by mě ta jeho dokonalost nebavila. Chyběl by v ní život, který obnáší i selhání, zklamání, přehodnocování, uznání chyb a další „nedokonalosti“.
Vy už jste zjistila, že chtít být nejlepší není to nejlepší, co pro sebe děláte. Cítíte, že tím na sebe vytváříte velký tlak, který vám přináší stres a vyčerpání. Sama vnímáte, že je potřeba něco uzavřít, opustit, ale nějak to nedokážete, protože chcete být perfektní a dokázat všechno.
Propusťte potřebu být perfektní. Smiřte se s tím, že prostě ve všem nejlepší nebudete. Zkuste být třeba jen dobrá. Nebo co takhle být spokojená? Zastavte se a ptejte se sama sebe, co je pro vás opravdu důležité. Možná zjistíte, že to není další perfektně zvládnutý projekt, ale čas věnovaný sobě. Že to není další studium, ale těšení se na miminko. Nechtějte být nejlepší matka, ale třeba spíš hodná a laskavá maminka. Pokud budete chtít být nejlepší, pak se vám může stát, že budete chtít mít taky nejlepší a perfektní dítě. Dítě ale nechce být perfektní, potřebuje hlavně lásku, pochopení a laskavé vedení.
Nabízím vám svůj pohled, ale pravdivé odpovědi najdete sama v sobě. Zastavte se a udělejte si na sebe čas. Zklidněte se a poslouchejte tichý vnitřní hlas. Ptejte se, co je pro vás opravdu důležité. Pokud to sama nedokážete, vyhledejte psychoterapeuta, který vám pomůže ujasnit si priority a změnit vaše vnitřní nastavení tak, aby vám bylo líp.
Využívejte celý web.
PředplatnéBáro, přeji vám do života jen to nejlepší.
Karla Šakti Morawski
