Chcela by som poprosiť o radu, ako sa s nadhľadom pozrieť na manželovo správanie, ktoré mi čím ďalej viac vadí. Čím je starší, vidí mnohé veci veľmi kriticky a hovorí poznámky, ktoré mi pokazia náladu. Napríklad ideme na výlet s deťmi do Rakúska a ja poviem, vidiac veterné elektrárne, že je super, že Rakúšania sú takí eko, že by sme sa mali inšpirovať. On povie, že je už aj tak neskoro, že sa už nevyhneme katastrofám.
Inokedy pochválim knihu, že ju niektorí ľudia čítajú aj každý druhý rok – povie, že mnohí majú nudný život, že si ho musia spestrovať tou knihou. Neraz sa zamýšľa, že ľudia nakupujú veci, závidia si, aby nakoniec prišli na to, že ďalšia vec ich šťastnými nespraví – povie napríklad, keď kúpim deťom hračku.
Keď som sa tešila z pochvaly nášho syna od pani učiteľky, zahundral, že nepotrebuje od nikoho pochvalu ani pokarhanie, vie predsa, aký je jeho syn. Ale mňa to skrátka potešilo, chcela som to s ním zdieľať a ostala som miesto toho smutná. V niečom s ním aj súhlasím, ale príde mi to už príliš. Často mi pokazí radosť a potom sa vlastne na neho hnevám.
Som skôr optimista, on mi viackrát naznačil, že to pokladá skôr za naivitu, lebo veľmi všetkým verím. Keď som mu vravela, ako mi jeho postoj vadí, že je pesimista, tak tvrdí, že len realista. Vravím mu, že mi to príde povýšenecké, tak kritizovať ľudí, on vraví, že do toho zahŕňa aj seba, lebo vidí, aký je aj on. Že sa chce na seba a svet pozerať takto, podľa neho realisticky, lebo len tak sa môže niečo ešte za tých pár rokov naučiť. Že nech ho nechcem meniť.
Mne to však uberá radosť. Radšej poviem novinku rodičom, deťom, sestre ako jemu, aby mi ju nepokazil. To je zlé, lenže ako sa na to pozrieť inak, neviem. Inak mi je oporou.
Nezábudka, 40 let
Názor odborníka
Dobrý den, Nezábudko,
váš dotaz dobře ilustruje dynamiku života a partnerských vztahů. Stejně jako se měníme my sami, tak se také měníme my ve vztazích. Zmiňujete, že jste z manželových poznámek, které vám kazí radost, naštvaná. Dokážu si ale také představit, že se k naštvání občas přidává smutek nebo bezradnost, které na mě z vašeho dotazu dýchly.
Jednou z možností, jak k situaci přistoupit, je – jak sama na konci zmiňujete – „těšit se a sdílet s jinými“. Toto řešení nepovažuji za špatné: je to způsob, jak zaopatřit svoje potřeby, jak si říct o to, co chcete, a dostat to.
Radování se a hromadění krátkodobých pozitivních emocí, do čehož jistě sdílení patří, nám později slouží jako zdroj pro chvíle, kdy můžeme procházet náročnějšími životními situacemi. V tomto ohledu bych vám tedy přál, abyste na sebe nebyla přísná a dovolila si dělit se o radosti s těmi, kteří ji prožijí s vámi a tím ji i znásobí. Těšte se dál!
Zároveň mi je srozumitelná chuť sdílet s manželem. Přece jenom lze v tomto ohledu na sdílení nahlížet jako na posilování vztahu, na možnost být si vzájemnou oporou, i kdyby to bylo tak, že by manžel ze svého realistického pohledu vystoupil a vstoupil do vašeho optimistického, a přenesla jste tak na něj vlnu či dávku radosti.
Co od tebe potřebuju
Při představě, jak manžela pozvat do vašeho optimistického vztahu, se mi vybavila dovednost DEAR MAN. Zde je krátký popis, u kterého budu doufat, že vám poslouží jako inspirace.
Formulace žádosti pomocí dovednosti DEAR MAN může být náročnější v rodinném prostředí, kde nám do žádosti mohou vstupovat i jiné emoce. Na druhou stranu to neznamená, že bychom žádat nemohli nebo že bychom o stejnou věc nemohli žádat opakovaně, čímž můžeme zvýšit pravděpodobnost úspěchu.
Dovednost se skládá ze čtyř hlavních kroků: popsat (describe) skutečnost, vyjádřit (express) emoce, požádat (assert) a posílit (reinforce) šanci, že to dostaneme.
- Popis. Jaká jsou fakta, jaká je skutečnost, popis aktuálního stavu. Buďte konkrétní. Třeba něco ve formě: „V posledním měsíci jsem se s tebou třikrát bavila o radosti z pochvaly syna, knihy, přístupu k udržitelnosti u našich sousedů.“
- Vyjádření emocí. Jak se u toho cítíte, jaké jsou vaše pocity a názory na situaci; nepředpokládejte, že druhá osoba ví, jak se cítíte. „Když ses k tomu vyjadřoval, jak říkáš z realistického pohledu, tak mi to bralo radost a začala jsem být naštvaná a smutná. Začala jsem si uvědomovat, že ztrácím chuť s tebou sdílet věci, které mě těší. Je mi to líto, protože sdílet věci s tebou chci.“
- Žádost. Prosazení toho, co chcete, anebo naopak co nechcete. Nepředpokládejte, co druzí chtějí nebo nechtějí – druzí nám náš názor z čela nepřečtou. „Byla bych opravdu ráda, kdyby ses zkusil z podobných věcí těšit se mnou, anebo alespoň nereagoval způsobem, který mě pak o radost připraví.“
- Posílení. Co z toho bude mít druhá strana – posílení jako odměna, vysvětlení pozitivních efektů, když dostanete, co chcete nebo potřebujete. „Opravdu by mi pomohlo, kdyby ses o to pokusil. Budu mít pak větší radost, nebude mezi námi napětí a budeme tak společně trávit kvalitnější čas.“ Nezapomeňte také požadované chování odměnit, resp. dodržet zmíněné posílení.
M následně stojí pro mindfully, tedy abychom si všímali reakce druhé strany a v případě nepochopení nebo i prvotního odmítnutí, aniž bychom se nechali ovládnout emocemi a bez reagování na argumentaci, žádost zopakovali. Tedy taková gramofonová deska.
A stojí pro appear confident, pro sebejistotu při projevu, tedy abychom se vyhnuli nevím, není mi to jasné a podobně.
N je pro negotiate, tedy vyjednávání, kdy se snažíme dojít ke kompromisu. To může vypadat i tak, že řekneme „Slyším, co říkáš, pojďme se o tom zkusit pobavit za týden. Taky o tom ještě popřemýšlím.“
Prosím, berte předešlé řádky jako pouhou inspiraci na základě vašeho dotazu. Sama máte daleko více informací, ale i třeba tušení o tom, jestli obdobným způsobem manžela požádat. Budu držet palce.
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen sledovat zdarma naše newslettery.
