Kdykoli chci sdílet nějakou radost, manžel mě usadí. Odcizuje nás to. Jak s ním o tom mluvit?
21. 12. 2020
Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.
Chcela by som poprosiť o radu, ako sa s nadhľadom pozrieť na manželovo správanie, ktoré mi čím ďalej viac vadí. Čím je starší, vidí mnohé veci veľmi kriticky a hovorí poznámky, ktoré mi pokazia náladu. Napríklad ideme na výlet s deťmi do Rakúska a ja poviem, vidiac veterné elektrárne, že je super, že Rakúšania sú takí eko, že by sme sa mali inšpirovať. On povie, že je už aj tak neskoro, že sa už nevyhneme katastrofám.
Inokedy pochválim knihu, že ju niektorí ľudia čítajú aj každý druhý rok – povie, že mnohí majú nudný život, že si ho musia spestrovať tou knihou. Neraz sa zamýšľa, že ľudia nakupujú veci, závidia si, aby nakoniec prišli na to, že ďalšia vec ich šťastnými nespraví – povie napríklad, keď kúpim deťom hračku.
Keď som sa tešila z pochvaly nášho syna od pani učiteľky, zahundral, že nepotrebuje od nikoho pochvalu ani pokarhanie, vie predsa, aký je jeho syn. Ale mňa to skrátka potešilo, chcela som to s ním zdieľať a ostala som miesto toho smutná. V niečom s ním aj súhlasím, ale príde mi to už príliš. Často mi pokazí radosť a potom sa vlastne na neho hnevám.
Som skôr optimista, on mi viackrát naznačil, že to pokladá skôr za naivitu, lebo veľmi všetkým verím. Keď som mu vravela, ako mi jeho postoj vadí, že je pesimista, tak tvrdí, že len realista. Vravím mu, že mi to príde povýšenecké, tak kritizovať ľudí, on vraví, že do toho zahŕňa aj seba, lebo vidí, aký je aj on. Že sa chce na seba a svet pozerať takto, podľa neho realisticky, lebo len tak sa môže niečo ešte za tých pár rokov naučiť. Že nech ho nechcem meniť.
Mne to však uberá radosť. Radšej poviem novinku rodičom, deťom, sestre ako jemu, aby mi ju nepokazil. To je zlé, lenže ako sa na to pozrieť inak, neviem. Inak mi je oporou.
Nezábudka, 40 let
Dobrý den, Nezábudko,
váš dotaz dobře ilustruje dynamiku života a partnerských vztahů. Stejně jako se měníme my sami, tak se také měníme my ve vztazích. Zmiňujete, že jste z manželových poznámek, které vám kazí radost, naštvaná. Dokážu si ale také představit, že se k naštvání občas přidává smutek nebo bezradnost, které na mě z vašeho dotazu dýchly.
Jednou z možností, jak k situaci přistoupit, je – jak sama na konci zmiňujete – „těšit se a sdílet s jinými“. Toto řešení nepovažuji za špatné: je to způsob, jak zaopatřit svoje potřeby, jak si říct o to, co chcete, a dostat to.
Radování se a hromadění krátkodobých pozitivních emocí, do čehož jistě sdílení patří, nám později slouží jako zdroj pro chvíle, kdy můžeme procházet náročnějšími životními situacemi. V tomto ohledu bych vám tedy přál, abyste na sebe nebyla přísná a dovolila si dělit se o radosti s těmi, kteří ji prožijí s vámi a tím ji i znásobí. Těšte se dál!
Zároveň mi je srozumitelná chuť sdílet s manželem. Přece jenom lze v tomto ohledu na sdílení nahlížet jako na posilování vztahu, na možnost být si vzájemnou oporou, i kdyby to bylo tak, že by manžel ze svého realistického pohledu vystoupil a vstoupil do vašeho optimistického, a přenesla jste tak na něj vlnu či dávku radosti.
Při představě, jak manžela pozvat do vašeho optimistického vztahu, se mi vybavila dovednost DEAR MAN. Zde je krátký popis, u kterého budu doufat, že vám poslouží jako inspirace.
Formulace žádosti pomocí dovednosti DEAR MAN může být náročnější v rodinném prostředí, kde nám do žádosti mohou vstupovat i jiné emoce. Na druhou stranu to neznamená, že bychom žádat nemohli nebo že bychom o stejnou věc nemohli žádat opakovaně, čímž můžeme zvýšit pravděpodobnost úspěchu.
Dovednost se skládá ze čtyř hlavních kroků: popsat (describe) skutečnost, vyjádřit (express) emoce, požádat (assert) a posílit (reinforce) šanci, že to dostaneme.
M následně stojí pro mindfully, tedy abychom si všímali reakce druhé strany a v případě nepochopení nebo i prvotního odmítnutí, aniž bychom se nechali ovládnout emocemi a bez reagování na argumentaci, žádost zopakovali. Tedy taková gramofonová deska.
A stojí pro appear confident, pro sebejistotu při projevu, tedy abychom se vyhnuli nevím, není mi to jasné a podobně.
N je pro negotiate, tedy vyjednávání, kdy se snažíme dojít ke kompromisu. To může vypadat i tak, že řekneme „Slyším, co říkáš, pojďme se o tom zkusit pobavit za týden. Taky o tom ještě popřemýšlím.“
Prosím, berte předešlé řádky jako pouhou inspiraci na základě vašeho dotazu. Sama máte daleko více informací, ale i třeba tušení o tom, jestli obdobným způsobem manžela požádat. Budu držet palce.
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.