Dobrý den,
jsem už penzista a pokouším se jak nejjemněji a v mikrodávkách mohu předat aspoň zlomek svých životních zkušeností vnukovi, který příští rok maturuje na gymplu. Zatím o ně nestál. Ačkoliv vysvědčení má nadprůměrně dobré (nikoli ovšem excelentní), nečte, protože „knihy jsou překonaný prostředek zábavy“, ani se nedívá na TV dokumenty – a že jich je dnes k mání. I když mu vybírám ty, které jsem už viděl a ocenil jako poutavé a obsažné. Totéž platí o podobných internetových materiálech. Zkrátka, o nic nemá hluboký zájem, je nevyhraněný.
Ale mám pocit, že blížící se maturita (nebo proces dospívání?) jej nutí zvolit si životní cestu, například rozhodnout se pro VŠ. Dokončuji pro něj velmi rámcový přehled povolání v dnešním světě a příslušného typu studia. Chci mu také vysvětlit, že příjemní a komunikativní lidé jsou v životě úspěšnější než bručouni a morousi a některá povolání – například lékařství – vyžadují také lidský přístup.
Ačkoliv instinktivně vím, oč jde – asi jako každý z nás – chtěl jsem na toto téma najít odbornější, explicitní úvahu. Na českém internetu jsem neuspěl a nevím ani o žádné knize, která by se těmto tématům věnovala. Dovoluji si tedy požádat o pomoc vás – můžete trochu šířeji rozebrat, co to znamená „být příjemný“ být „komunikativní“ a „mít lidský přístup“? Nejedná se do značné míry o synonyma?
Řekl bych, že můj vnuk není ve svém nezájmu atypický. Zdá se mi, že jde o mainstrem. Je‑li tomu tak, povšiml si tohoto úkazu už nějaký psycholog? Je tento úkaz nový, nebo byl zaznamenán už dříve a ví se, že z toho děcka vyrostou, nebo jde o další hrozbu euroatlantické civilizaci? A nakonec, po zkušenostech jednoho z mých zeťů: Netušíte, zda existuje někde studijní směr „personalistika“ (na netu jsem nenašel). Pokud ne, jak se člověk stane personalistou, vládcem nad osudy? Jaké vlastnosti a znalosti by měl mít on sám?
Velmi děkuji za pochopení a pomoc.
S pozdravem
Stanislav
Stanislav
Názor odborníka
Milý Stanislave,
Je určitě prima, že myslíte na svého vnuka a snažíte se mu pomáhat se vstupem do dospělého života. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že zkušenost je nesdělitelná a nevyžádaná pomoc nemusí být vždy doceněna.
Pokud jde o povolání, je vůbec otázka, jestli můžete mladému člověku poradit, jak se má rozhodnout. Doba se mění čím dál rychleji a s ní i požadavky na to, co by měl ten který profesionál umět. My jsme vyrůstali v době, která si cenila odborníků, tzv. znalostních pracovníků, a teď vstupujeme do doby, která klade důraz na kreativitu, invenci, empatii, mezilidské vztahy, komunikaci apod.
Ještě poměrně nedávno bylo v USA téměř nemožné dostat se bez vynikajících výsledků na studia MBA a dnes je v popředí zájmu MFA a absolventi (Master of Fine Arts) jsou vyhledáváni velkými korporacemi, protože to, co dnes „letí“, je kreativita a tzv. pravohemisférové neboli nelineární, holistické a intuitivní myšlení.
I když se vám třeba zdá, že váš vnuk je nevyhraněný, může to ve skutečnosti znamenat, že je dobrý hned v několika oblastech a jeho deviza může být právě v jejich kombinaci. Osobně jsem přesvědčená, že každá generace přichází na svět vybavena lépe a s větší šancí uspět ve své době, než ta předchozí. Proto bych byla, pokud jde o mladé lidi, optimistická a věřila jim, že se v životě neztratí.
Ptal jste se na významy slov a rozdíl mezi nimi. Slovo „příjemný“ je spojeno s libými pocity, řečeno o člověku je to někdo, kdo má chování, které se líbí jiným. A v tom je právě háček. To, co se líbí vám, se nemusí líbit někomu jinému, takže ten, kdo je příjemný vám, se někomu jinému může jevit naprosto opačně. Proto bych v této kategorii nemluvila o kvalitě podmiňující úspěch v povolání. Například vámi zmiňovaný personalista by naopak měl potlačit, zda je mu někdo příjemný či nikoliv a měl by se rozhodovat podle objektivnějších a měřitelnějších kritérií.
„Komunikativní“ je ten, kdo umí mluvit, tedy kdo umí používat řeč. Může to být člověk, který nemá problém navazovat kontakt a mluvit o čemkoliv. Ve vztahu k povolání jde o schopnost efektivně komunikovat, tedy využívat různé nástroje komunikace k dosažení požadovaného cíle. Schopnost komunikovat už je měřitelná a bývá čím dál častěji konkurenční výhodou uchazečů o některé typy povolání.
„Lidský přístup“ je požadavkem moderní doby. Je to schopnost jednat a přistupovat k zaměstnancům, studentům, pacientům, zákazníkům, občanům, cestujícím, … nejen jako robotický vykonavatel nějaké profese, ale jako člověk, který je schopen vnímat v kontextu událostí, pracovat s emocemi, pocity, intuicí, prostě zajímat se o „člověka“ a hledat „smysl“.
A nakonec jste se ptal na „personalistiku“. Za prvé nevnímám personalisty jako vládce nad osudy. Personalisté jsou tu od toho, aby tzv. pečovali o „lidské zdroje“. Ve skutečnosti to znamená, že se starají, aby lidé ve firmách „fungovali“, aby měli vyhovující podmínky, aby se mohli rozvíjet, aby se zjistily příčiny nedostatků a mohly se napravit. Identifikují talenty a pomáhají s jejich uplatněním, rozvojem atd. Personalistika je obor, který lze studovat na různých fakultách v rámci kombinovaného studia, je i náplní kurzů anebo naopak studium různých disciplín může ve výsledku složit portfolium dovedností kvalitního personalisty. Zkuste se ještě jednou podívat třeba do Googlu na personalistika, řízení lidských zdrojů, personální management , Master of Business Administration nebo andragogika.
Vám i vnukovi přeju v životě hodně štěstí.
Mirka Čejková
PS. Pro vašeho vnuka: Pokud se rozhoduji o práci, která mě má živit, mělo by to být hlavně to, co mě bude taky bavit. Jinak sice budu vydělávat „nějaké“ peníze, ale bude ze mne otrávený a nespokojený zaměstnanec. A to, co mě baví, vím jen já sám. Ostatní mohou mít různé názory, rady a doporučení, ale volba je na mně a zodpovědnost za rozhodnutí taky. A to znamená, že jsem už opravdu dospělý.
