Nedávno jsem ukončila po osmi měsících vztah. Během něj jsem ho dávala na první místo a naučila se mlčet, přestože on si u mě doma nastavil svá pravidla, která jsme my (já i mé děti) měli dodržovat. Omezoval mi komunikaci s dcerou, která bydlí jinde, a sestrou, odmítal respektovat mé potřeby a očekával, že budu držet krok a poslouchat, i když byl u nás doma.
Jsem samoživitelka, doma mám dvě děti, on je zabezpečený člověk. Přitom jsem já jeho dotovala, on platil pouze za sebe a říkával, že se měním k lepšímu, ale pomalu. Byl u mě doma i celý měsíc a přispěl pouze na svoji stravu, co si myslel, kolik tak může stát. Nikdy mi nic nekoupil, zaplatil jen sám za sebe.
Všechny ženy u něj prý dřív bydlely do měsíce. Mně vysvětloval, že náš vztah se neposouvá kvůli rozdílnosti našich povah. A že chce hlavně klid, což pro něj znamenalo, že mám držet pusu a krok, i když on byl host v mém domě. Často tvrdil, že odolává kolegyním, které se mu podbízejí, protože on je pro mě jackpot. Dávala jsem víc než on, vařila mu do práce obědy… Měla jsem pocit, že pro něj nejsem dost dobrá. Později jsem se ptala jinak: zda on je vůbec dost dobrý pro mě.
Začínám o sobě pochybovat, jestli jsem mohla něco dělat jinak. Začínám si říkat, že jsem sobec, protože chci ve vztahu vyváženost – pokud dám péči a starost, aby se mi to vrátilo. Chci ve vztahu jednoduchost, co si myslím, to říkám a to taky dělám a chci vidět činy… Ráda bych požádala o radu, jak se zbavit výčitek a přijmout, že jsem se rozhodla správně, že je lepší být sama a investovat do sebe a dětí než mít takového chlapa vedle sebe.
Pajina, 43 let
Názor odborníka
Milá Pajino,
děkuji vám za důvěru, s jakou se svěřujete. Z vašeho dopisu vnímám nejen bolest, ale i jasné pojmenování toho, co vám ve vztahu chybělo: respekt, vzájemnost, klid. Vaše rozhodnutí ze vztahu odejít ukazuje, že jste si dovolila dát sebe a své děti na první místo. To je důležitý krok, který zaslouží ocenění.
Ptáte se, jak se zbavit výčitek. Zkuste si položit otázku: „Kdyby ten vztah pokračoval dál, jak bych se v něm cítila?“ Představte si samu sebe, jak znovu vaříte obědy, přizpůsobujete se pravidlům, mlčíte, abyste nerušila jeho představu klidu… a přesto slyšíte, že se měníte k lepšímu, ale pomalu. Měla byste pocit, že jste v bezpečí? Cítila byste se jako rovnocenná partnerka?
Z vašeho popisu je zřejmé, že partner vůči vám uplatňoval manipulativní chování: vyvolával ve vás pocity viny, srovnával vás s bývalými přítelkyněmi, prezentoval se jako žádaný muž, omezoval váš kontakt s rodinou i dcerou. Využíval toho, že jste jako samoživitelka ekonomicky zajišťovala domácnost, zatímco on nepřispíval ani základní měrou. Taková dynamika vztahu vede k postupnému pochybování o sobě, k narušení vlastního sebeobrazu – a právě odtud mohou pramenit vaše výčitky. Ale nebyla jste vinna vy.
Tento vztah nebyl vyvážený. Dělala jste pro něj maximum, přesto jste se nedočkala zpětné péče ani podpory. Místo rovnosti vám byl podsouván pocit nedostatečnosti – a ten by přetrvával i nadále, i kdybyste dělala sebevíc. Nešlo o to, co jste dělala nebo nedělala, chyba byla ve způsobu uvažování a jednání ze strany vašeho bývalého partnera. A právě to není v pořádku.
Vaše výčitky nejsou známkou vašeho selhání. Jsou důsledkem toho, že jste se snažila naplnit zdravé a přirozené potřeby ve vztahu, který je naplnit neuměl, protože byl asymetrický. Tím, že jste ze vztahu odešla, jste ochránila nejen sebe, ale i děti. Udělala jste rozhodnutí, které vycházelo ze zdravé sebereflexe.
Zasloužíte si vztah, kde je péče oboustranná, kde jsou vaše potřeby vnímány jako stejně důležité, kde respekt není podmíněn poslušností, kde se můžete cítit přijímaná a bezpečně. Ne proto, že něco splňujete – ale protože jste to vy.
S přáním vnitřního klidu a jistoty
Michaela Cyprichová
