Dobrý den,
často ve svém životě narážím na problém, který se jmenuje strach z/vyhýbání se konfliktům.
V situacích, ve kterých očekávám konflikt (nebo často jen prostý nesouhlas), se často uchyluji buď k vyhýbavým reakcím, zlehčování pomocí humoru, nebo prostě „nevinným“ lžím. Vyplývá to z mé povahy, která je v zásadě konsenzuální, nemá ráda neshody a konflikty, a to z důvodů, které neznám.
Každopádně, uvědomuji si, že je to jedna z věcí, které mi nejen znepříjemňují život (konfliktní situace doprovází stažený žaludek, nervozita, nesrozumitelná komunikace), ale taky brzdí osobní rozvoj. Jakým způsobem se lze tohoto zbavit, jestli vůbec? Díky.
Petr
Názor odborníka
Milý Petře,
když čtu vaše řádky, napadá mne, že jste zřejmě typ člověka, který má rád, když mezi lidmi vládne pohoda a harmonie, a toto je pro vás důležitější než otevřená diskuse, která může zavánět rozpory a konflikty. Raději situaci zlehčíte humorem, nebo se konfliktu vyhnete či zalžete, jen aby konflikt nenastal.
Možná máte v minulosti vzor, který vás to tak naučil, nebo zkušenosti s lidmi, které vás dovedly ke strategiím, které nyní používáte. Mohl jste naopak mít v blízkosti konfliktního člověka, který je pro vás obrazem toho, jak byste nechtěl působit, jak byste se nechtěl chovat. Sám zmiňujete vaši povahu, a tak jste možná typ „pohodáře“, který konflikty zažívat prostě nechce.
Slovo konflikt má silný význam, obsahuje v sobě boj. Lidé mají různé potřeby a názory, ale při jejich ventilování může jít spíše o objasňování, dorozumívání a domlouvání se, než o boj a konflikt. U někoho pocit konfliktu začíná vyřknutím nesouhlasu, pro jiného je divoká hádka jen výměna názorů. Vy na této škále patříte k těm prvním.
Co pro vás znamená konflikt? Jaké emoce se vám s ním propojují? Píšete o strachu – tak čeho se ten strach týká? Zkuste ho víc prozkoumat. Může to být strach z odmítnutí a z důsledků, strach, že se vztahy „pokazí“ a že se na vás někdo bude zlobit. Nebo strach z vlastních i cizích emocí a z toho, že v této situaci projevíte ty, které jsou pro vás „nežádoucí“. Mohou to být i jiné obavy. Snadno to odhalíte, když si v představě promítnete obávanou situaci. Co se v ní odehrává? Jak se chováte? Na co dokážete reagovat a s čím už neumíte zacházet? Co je pro vás nejhorší? A co vůbec nejhoršího se může stát? Když si takto představujeme různé situace, kterých se v životě bojíme, a jdeme v představě až do bodu, který je pro nás „ten nejhorší“, často v tomto bodě pocítíme, že i za ním jsou skryté další možnosti, které jsme předtím neviděli.
Strach je doprovázen úzkostí a ta se projevuje jak tělesně (například stažený žaludek, nervozita, tělesné napětí), tak i mentálně (snížená schopnost myslet, komunikovat). Tato úzkost zužuje náš výhled, vidíme černý scénář, který nabízí jen jednu úzkou cestu. Scénářů a cest je ale vždycky víc. Zkuste si v představě pohrát i s možnostmi, jak by tyto situace mohly vypadat, aby vám v nich bylo líp. Nemusí to být vždy vážné, můžete tam vložit i humor, kterého jste dle výše zmíněného schopný. Naše mysl je schopna vytvořit černý, ale také bílý scénář. Tvoření bílých scénářů nám nabízí pozitivnější představy a můžeme v nich nalézt nové strategie chování a třeba i náš potenciál, který byl schovaný za strachem.
Pro zvládání konfliktních situací je velmi vhodná asertivita a její trénink. O asertivitě je spousta knih, ale také kurzů, které poskytují bezpečný prostor pro trénink nového chování. Mohou také pomoci tomu, že člověk přehodnotí, co to vlastně „konflikt“ je a přestane se ho bát.
Petře, přeji vám do života všechno nejlepší.
Karla Šakti Morawski
