K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Vyhýbám se lidem.

22. 9. 2010

Dobrý den,

mám problém. Bojím se lidí ve škole. O přestávkách sedím sama, protože je mi blbý za někým jít, navíc si s nima ani nemám co říct. Když s někým mluvím, mám hroznou trému – někdy, když mluvím, tak třeba prohodím slova, jak se stydím, nebo když jdu třeba se svým psem, tak schválně chodím tam, kde moc lidí potkat nemůžu. Bojím se, že by měli kecy, jako každej. To mám furt, prostě to nejde.

Vždycky si říkám, že to zvládnu, ale ne. Když jde někdo proti mně, tak vždycky někam zatočím, nebo když nejde jít jinam, tak skloním hlavu a často mi začne bušit srdce. Taky když třeba s někým mluvím nebo když zdravím někoho známého, úplně na něm vidím, jak si o mně myslí: „Ta je ale hnusná.“ Nemůžu to vymazat z hlavy, prostě to u každýho vidím, nebo když jdu, tak se mi zdá, jako kdyby na mě každej koukal a pomlouval. Co s tím mám dělat?

katka

Názor odborníka


Milá Katko,

děkuji vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Vážím si vaší chuti a snahy začít tuto nelehkou situaci řešit. Chápu, že vás strach z lidí a také z komunikace s nimi obtěžuje a trápí.

V první řadě bych ráda zmínila, že váš problém není neobvyklý a je možné jej řešit. V tuto chvíli je jen otázkou jak.

Píšete, že se bojíte lidí ve škole, sedíte o přestávkách sama a že si se spolužáky nemáte co říct. Není jasné, jak dlouho tato situace trvá – jestli třeba nejste na nové škole, v jiné třídě (takový přechod bývá nelehký sám o sobě). Také mě napadlo, co asi znamená, že „si s nimi nemáte co říct“? Zkrátka tak jako tak chybí společná témata, nebo jde hlavně o zábrany v komunikaci, které pociťujete? Přemýšlím také, jak dlouho už asi váš problém trvá a máte-li se komu třeba svěřit nebo s kým si promluvit (někoho, u koho tento problém nemáte a případná společná témata nechybí). Mít takovou podporu by bylo pro zvládnutí vašich problémů jistě přínosem.

V každém případě cítím, že jsou pro vás vaše pocity z druhých zdrojem velmi nepříjemných situací a že byste se těchto pocitů ráda zbavila. Z toho, co píšete, se zdá, že hlavním problémem, který vám brání v komunikaci s ostatními je váš strach ze selhání, „shození se“. Je tomu tak? Následuje pak dojem, že si o vás ostatní myslí špatné věci. Nevěříte si, že to zvládnete, což zvětšuje vaši trému a obavy.

Čas od času takové myšlenky napadnou každého z nás – třeba že z nás druzí mají legraci nebo si něco říkají za našimi zády. A tyhle myšlenky se na skutečné pravdě zakládají velmi zřídka, většinou si v běžných situacích druzí nemyslí nic, nebo alespoň vůbec nic negativního.

Jenže je někdy těžké se těchto myšlenek (kterým se taky někdy říká automatické, protože nám automaticky naskakují v situacích, které vnímáme jako potenciálně ohrožující) zbavit. I když jsou nereálné a ztěžují nám fungování mezi lidmi. Jejich nereálnost zůstává skrytá a je obtížné přemluvit sám sebe, že to tak zkrátka není – že se mi lidé nesmějí, ale smějí se něčemu, co si řekli mezi sebou, že si nikdo o nikom nemyslí, že vypadá hrozně a že – i když jsme třeba prohodili slova ve větě – jsme neřekli nic špatného nebo hloupého, kvůli čemu by nás druzí soudili.

Píšete, že se pokoušíte situaci zvládnout a zatím se vám to nedaří – neuvádíte, jak přesně se snažíte své problémy řešit, ale zdá se (a možná se mýlím), že určitou mírou sebezapření spíš než bojem s negativními myšlenkami, které vám v hlavě naskakují. Vím, že takový boj je pěkně těžký a ne vždy se podaří vyhrát ho hned.

Proto bych vám navrhla, abyste si nejdřív zkusila v situacích, ve kterých pociťujete takovou úzkost, představit všechny možné jiné reálné alternativy toho, co si daný člověk může myslet (tedy když máte pocit, že si někdo o vás myslí, že „jste hnusná“, je mnohem pravděpodobnější, že si nemyslí o vašem vzhledu vůbec nic, případně naopak něco pozitivního, soustředí se na to, co říkáte, nebo přemýšlí, jak odpovědět) a vaší prvotní myšlenku těmi alternativami nahradit. Vím, že to není lehké, ale zkuste si uvědomit, co je opravdu reálně pravděpodobné. Pomoci by mohlo i třeba zkusit si zapřemýšlet, jaké jsou vaše silné stránky – v čem jste dobrá, co ve vašem životě funguje, co se vám za poslední dobu povedlo. I když se někdy zdá, že takové věci nejsou nebo je jich málo, jsou pravděpodobně jen skryté za tím, co se zrovna nedaří a snižuje tak naši sebedůvěru.

Pokud máte někoho, komu věříte a s kým byste se případně nebála o takových věcech mluvit, zkuste to probrat – může být dost obtížné si v těchto situacích pomoci sám.

A k tomu směřuje můj druhý návrh – pokud vás vaše obavy z kontaktu s lidmi trápily nadále, mohlo by být dobrým řešením vyhledat odborníka, který vám pomůže tyto obtíže překonat. Pokud byste měla obavu z navázání osobního kontaktu, můžete zkusit třeba zavolat na Linku důvěry (kde vám i mohou doporučit konkrétního člověka nebo pracoviště), nebo nejdřív komunikovat přes mail.

Držím Vám pěsti a přeji vše dobré!

Mgr. Alena Černá

Alena Černá

Psycholožka, psychoterapeutka

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.