Dobrý den,

jsem patnáct let vdaná a máme s manželem tři děti. Posledních sedm let není naše manželství „v nejlepším stavu." Problémy začaly po narození druhého dítěte, respektive dvojčat. Byla jsem jimi velmi zaměstnána a postupně jsme se s manželem začali odcizovat.

Objevil ze zásadní nesoulad v sexu. Sex s manželem mě již prakticky nezajímá a když k němu dojde, beru jej spíše pragmaticky: že je dobré se občas pomilovat, protože to náš vztah alespoň trochu povzbudí a manžel bude rád. Složitější je, že si manžel již dlouho stěžuje, že nejsem schopna se vůči němu chovat intimně, pohladit jej, obejmout.

Mně tyto věci nechybí (snad také díky užšímu kontaktu s dětmi) a projevovat se takhle vůči manželovi mi po těch letech přijde pokrytecké, když to necítím. Manžela to však trápí.

Postupně jsem se vrátila po mateřské do práce a naučili jsme se s manželem vedle sebe slušně žít. Máme společné zájmy, podobné názory na spoustu věcí a tři děti. Dokážeme spolu slušně vycházet, ale občas mám pocit, že se oba vzájemně dusíme a nedokážeme si právě kvůli dětem a pocitu zodpovědnosti dát volnost.

Manžel byl poslední rok a půl pracovně v zahraničí. Nijak zásadně mi nechyběl, naopak, jeho návraty domů byly vždy trochu rozpačité. Myslím, že měl v zahraničí několikaměsíční vztah. I o mě se v práci zajímal jeden kolega.

Není to špatný vztah, ale je to spíš udržování. Po patnácti letech mi chybí motivace na něm pracovat a nejsem si jistá, zda i přesto, že máme děti, toto chci. Je moje manželství už u konce?

Miluše