Jsem s partnerem 15 let, žijeme každý ve svém bytě v jiném, blízkém místě. Scházíme se intenzivně o víkendech, občas přes týden, ale oba jsme pracovně hodně vytížení. Nikde žádný problém. Zprvu byl šarmantní a pozorný, nechtěl se sestěhovávat. Starali jsme se o děti ve střídavé péči. Jezdili jsme a jezdíme na výlety, jsme sportovně aktivní, máme rádi společnost.
Děti odrostly. Partnerovi je 55 let. Po patnácti letech je najednou vše jinak – špatně, má pořád negativní náladu, přitom se mu daří. Já dělám dle něj vše špatně, nepřemýšlím, moje práce ho nezajímá. Pořád mi chce radit, co mám a nemám dělat. NIKDY se neptá, jak mi je.
Snažím se nereagovat přehnaně, ano, občas taky odseknu, protože se to někdy nedá poslouchat, ale spíš se usměju, pohladím ho, řeknu, že může být rád, že jsme zdraví, že se nám daří…
Má nějaký problém v mysli, s emocemi, o citech se nikdy nevyjadřuje, nyní to víc vnímám. Funguje jako studnice vědomostí – každého poučit, oslnit, poradit a mezi ženami je „king“, ony mu píší a vzhlížejí k němu, je s nimi v návštěvním kontaktu pravidelně. Štve mě to. Říká, že je potřebuje. Ale stále a nikdy není spokojen.
A teď chce společný život. Má sen o nemovitosti v zahraničí. Začal tlačit, ať prodám svůj byt a jdu s ním finančně do nemovitosti v zahraničí. Bohužel nenabízí žádné jistoty, co se týká například sňatku, popřípadě smlouvy na dožití v jeho bytě.
Říká, že budu mít nemovitost v zahraničí – jenže to já nechci, to je jeho sen, na kterém jsem ochotna se podílet, ne však finančně. A dále, že budu mít peníze z prodeje bytu a v budoucnu si mohu platit pronájem. Za mě nesmysl. Co s tím? Vidím to divně já?
Maru, 52 let
Názor odborníka
Vážená paní Maru,
díky za vaši odvahu svěřit se se svými starostmi. Z toho, co píšete, vyplývá, že v prvních letech vztahu byl váš partner pozorný a šarmantní. Také píšete, že jste měli řadu společných zájmů a měli jste oba rádi společnost. Zároveň se zmiňujete o tom, že partner nestál o společné soužití.
Jak jste jeho postoj vnímala vy? Bavili jste se spolu o svých představách a plánech do budoucna? Kdybych měla možnost probrat s vámi celou situaci osobně, zeptala bych se, jestli vaše postoje přítel dříve respektoval, nebo jste se spíš přizpůsobovala jeho přáním.
Měl tehdy problém sdílet s vámi své emoce? Také by mě zajímalo, jestli jste i v minulosti vnímala jeho touhu po tom, aby oslňoval své okolí a ostatní k němu vzhlíželi, nebo je to něco nového. Co by potom mohlo být spouštěčem?
Mám z vašeho psaní dojem, že váš partner nebere moc ohledy na to, co si přejete vy sama. Chtěl by, abyste změnila svůj život, prodala byt a odešla s ním do zahraničí. Vaši oprávněnou nejistotu ohledně financí a budoucnosti zjevně nerespektuje a trvá si na svém. Sama píšete, že je to především jeho sen.
Ptala bych se, co vám přes veškeré potíže ještě na partnerovi imponuje, co vám vztah s ním dává, proč byste s ním případně chtěla setrvat a zda by on byl ochotný na sobě a vašem společném vztahu pracovat, nebo si jen dál prosazovat svou. Pokud by nic nechtěl změnit a dál by se k vám choval stejným způsobem, tak by se myslím s takovým člověkem žilo hodně těžko.
Otázka je, zda podobně vystupoval vždy a jen jste si toho třeba mnohem méně všímala, nebo došlo v poslední době k výrazné změně. První možnost by mohla svědčit pro trvalejší osobnostní rysy, které je velmi komplikované ovlivnit. Pokud navíc daný člověk sám nemá potřebu něco měnit, je změna v podstatě nemožná.
U druhé možnosti může být celá řada příčin. Zmíním stručně jen některé. Napadá mě dlouhodobější nespokojenost s vlastním životem, která vyústila v trvalou podrážděnost a velkou kritičnost vůči vám. Mohla by to být i nespokojenost ve vztahu, o které není schopen otevřeně mluvit.
Také se v jeho věku může jednat o takzvaný mužský přechod – andropauzu. Partner možná začíná pociťovat postupné ubývání sil a energie, mohou v něm pomalu narůstat obavy ze stárnutí a uzavírání různých životních možností. A třeba právě proto vyžaduje takový obdiv žen a stěhování do zahraničí, aby měl pocit, že mu ještě život neutekl.
Váš příběh znám jen stručně, určitě by bylo lepší promluvit si s nějakým odborníkem osobně a jít do větších podrobností.
Můžete si s partnerem zkusit znovu otevřeně promluvit, případně navrhnout párovou terapii, ale museli byste mít zájem pracovat na svém vztahu oba. Jestli nebude ochotný ke kompromisům, musíte sama zvážit, zda vám další roky s tímto člověkem stojí za to. Zkuste se zaměřit více na sebe a své potřeby, respekt si zasloužíte!
Každopádně vám přeji vše dobré a zdravím,
Kateřina
