Dobrý den,
už dlouho řeším otázku, jestli se mám dát dohromady s mužem, který o mě stojí už pět let. Vím o něm, že je solidní, hodný a že mě má rád. Ale já k němu nic necítím. Netoužím se ho dotknout, ani s ním trávit čas.
Říkám si, že jsem možná moc vybíravá a že jednou přeberu – a že bych tedy měla udělat kompromis a být ve vztahu bez lásky. Ale pořád se mi do toho nechce. Známí mi říkají, že velká láska a vášeň stejně jednoho dne vyprchá, tak ať nejsem hloupá a jsem s ním.
Myslíte, že může takový vztah fungovat? Nebo je lepší čekat na velkou lásku? Je mi jednatřicet let a roky přeci jen běží.
Ninka
Názor odborníka
Dobrý den, Ninko,
děkuji vám, že se ve svém dilematu s důvěrou obracíte právě na nás. Otázku, kterou si kladete, řeší mnoho žen – a nejen žen. Vnímám však, že vám hledání odpovědi znesnadňuje jasný ženský biologický handicap věku.
Píšete, že máte ve své blízkosti muže, který by o vztah s vámi stál již pět let – ale že vy po vztahu s ním netoužíte. A že máte obavu, jestli nebudete vybírat a hledat natolik dlouho, že už pro vás bude pozdě. I když je to dilema náročné a vy si ho – jak určitě tušíte – budete muset vyřešit sama, zkusím vám napsat vše, co mě při čtení vašeho dotazu napadlo a co by vám snad mohlo pomoci posunout se o krok dál.
Tváře lásky
V první řadě jsem přemýšlela nad „velkou láskou“, na kterou se ptáte v závěru svého příběhu. Říkala jsem si, co asi pro vás taková velká láska znamená. Máte pocit, že jste nějakou takovou už v životě potkala? Jak to pak vypadá? Jde o takové to zamilované poblouznění zejména na počátku vztahu, nebo o něco trvalejšího, dlouhodobého? Jak taková láska, kterou byste chtěla prožít, vypadá v běžném životě?
Je těžké říci, co velká láska je. Pro každého znamená něco trochu jiného a v různých vztazích nabývá různých podob. Pokud bychom si to chtěli zjednodušit a použít nějakou obecnou typologii, můžeme si vypomoct slavnou Triangulární teorií lásky, kterou vytvořil americký psycholog Robert Sternberg. Podle něj se láska může skládat ze tří komponent. První je intimita (ve smyslu pociťované blízkosti a důvěrnosti ve vztahu k druhému; zahrnuje porozumění a sdílení, emoční podporu aj.), druhá vášeň (intenzivní emoce, zamilovanost a tělesná přitažlivost) a třetí závazek (patří sem oddanost, rozhodnutí udržet vztah, angažovanost ve vztahu).
Alchymie vztahů
V závislosti na tom, jaké komponenty jsou přítomny, lze rozeznat různé typy lásky. Tak třeba je‑li přítomen závazek a intimita (chybí vášeň), říká se tomu někdy láska kamarádská. Ve vztahu, kde je v největší míře intimita a vášeň, jde o lásku romantickou – a tak dále. Existují samozřejmě i vztahy, kde najdeme jen jednu složku. Úplná láska pak podle Sternberga zahrnuje všechny tři komponenty; tedy abychom mohli lásku skutečně považovat za naplněnou, má obsahovat závazek, intimitu i vášeň.
Tolik teorie a typologie. Oboje sice umí být užitečné, ale má své nedostatky. V životě každého člověka jsou různá období, kdy považuje jednotlivé komponenty lásky za více či méně důležité. Naplněná láska je ideál, život ale často připravuje různé nuance podle svých vlastních receptů. Stejně tak jsou lidé různí ve svých nárocích na zastoupení jednotlivých komponent; každý si to tak nějak mícháme sami.
Kralování závazku
Napadá mě: která ze zmiňovaných složek by mohla být přítomna ve vašem vztahu k onomu muži, pokud byste do něj šla? Je to jen závazek? Jak by se pak asi v takovém vztahu cítil on? Jaký vliv by to mělo na jeho city k vám? Některé věci se přece jen špatně skrývají. Chtěla byste vy sama být ve vztahu s někým, koho sice milujete, ale víte nebo tušíte, že ho s vámi pojí hlavně závazek, loajalita, možnost spolehnout se a možná pocit rychle tikajících hodin? Na druhou stranu nikde není psáno, že city, které vám teď chybí, nepřijdou s časem – i když zřejmě ne formou prudké vášně.
To, co říkají vaši známí – že velká láska a vášeň jednoho dne vyprchá – je pravda jen zčásti. Záleží, jak to chápeme. Třeba vzhledem ke zmiňované teorii to spíš znamená, že vášeň, která ze všech komponent na začátku vztahu zpravidla převládá, má s časem tendenci ustoupit do pozadí a dát prostor intimitě a závazku. A i když je v nějaké formě vášeň třeba stále přítomna, má se za to, že většinu manželství v naší kultuře drží pohromadě právě pocity intimity a oddanosti a vše s nimi spojené. Ale – nemůže i tohle být velká láska? Nebo je vášeň alespoň na počátku vztahu důležitá jako jakýsi „základ“, na němž pak lépe postavíme to ostatní?
Jaký příběh psát
Jasnou odpověď na tuto otázku neznám, ale když jsem četla váš dotaz, okamžitě mi vytanul úryvek z knihy Příběh matky a otce norského spisovatele Edvarda Hoema. Kniha je beletrizací toho, jak se autorovi rodiče dali ve složité válečné době dohromady a jaké bylo jejich soužití, poznamenané velkými osobními těžkostmi každého z nich. Stěžejní větou je otázka malého Edvarda, adresovaná matce, a její odpověď:
„Mami, miluješ tátu?“
„Když jsme se vzali, tak ani ne, ale postupně ano, protože byl věrný a věrnost je stejně důležitá jako láska.“
Takový je jeden lidský osud – ale nemusí to být ten váš. Co říkají známí a co se píše v knihách může být pravda, ale vždy je to něčí pravda. Pokud bych měla hledat odpověď jen ze slov vašeho dotazu, hodně bych se zamýšlela nad tím, že se netoužíte muže, který o vás stojí dotknout – ale ani s ním trávit čas. Jak byste pak s někým takovým trávila třeba několik následujících let?
Hlavně ale píšete o vztahu bez lásky. Bez ohledu na to, co jsem tu psala o typech a složkách lásky, všichni nějak tušíme, že láska (i ta partnerská) má různé podoby. Pokud máte pocit, že by vám v takovém vztahu chyběla ta láska, kterou potřebujete vy (ať je jaká chce) a tedy vlastně jakákoli láska, zvažte rizika, která z toho plynou nejen pro vás, ale i pro vašeho potenciálního partnera.
Využívejte celý web.
PředplatnéS přáním dobré volby,
Alena Černá
