Před pěti lety jsem nastoupila do nového zaměstnání po mateřské dovolené. Sdílím od počátku společnou kancelář se svým nadřízeným, se kterým jsem navázala milostný poměr cca po dvou letech od nástupu do zaměstnání. Jsem vdaná 13 let a mám dvě děti školou povinné. Manželství je poklidné, nehádáme se, ale vášeň z mojí strany bohužel vyprchala.
To byl asi i důvod toho, že jsem do svého srdce pustila jiného muže. On je také ženatý a má stejně staré děti. Ani jeden z nás nechtěl rozvod ani společné soužití. Vztah trval dva roky a byl bohužel před rokem ukončen z jeho strany s odůvodněním, že zamilovanost skončila jako důsledek neustálého strachu z prozrazení a nezvládání dvou vztahů.
Letos v létě na služební cestě došlo z jeho iniciativy k fyzickému sblížení a pak se omluvil. Cítila jsem se tělesně zneužita, velmi mě tím ranil. Jak se s tím vyrovnat a naučit „lhostejnosti“ k němu, abych nemusela opouštět zaměstnání? Změna kanceláře či oddělení není možná. Každý den s ním sdílet jednu kancelář a komunikovat je jako každý den si otevírat stará zranění.
Na rozumové úrovni ho chápu a uznávám ukončení vztahu z jeho strany jako férové a z morálního hlediska správné. Na té emotivní rovině jsem zhrzená milenka, co se cítí odkopnuta a zrazena. Prosím o návrh, jak bych mohla sama se sebou pracovat, tak aby to snížilo mé napětí, stres, smutek, touhu.
Jana, 40 let
Názor odborníka
Dobrý den, Jano,
děkuji za důvěru a dotaz, který řeší mnoho z nás. Mrzí mě, že jste v situaci, kdy se cítíte zhrzeně, použitě či odkopnutě. Mám pro vás několik otázek, které by vám mohly dopomoci k lepšímu pochopení svých pocitů a situace:
- Co by ve vztahu muselo být jinak, abyste o svém minulém vztahu takto nesmýšlela – proč cítíte právě tyto emoce?
- Která část situace ve vás vyvolala pocity odkopnutí a zhrzení, pokud jste na vědomé a rozumové úrovni schopna uznat, že rozhodnutí bylo správné a morální?
- Kdyby byl vztah ukončen z vaší strany, cítila byste se jinak? A kdyby to záleželo pouze na vás, ukončila byste vztah, nebo byste v něm raději pokračovala?
- Co vám vztah přinášel, když píšete, že jste ani jeden nechtěli společné soužití ani rozvod?
Nejspíš byste teď chtěla, abych vám napsala nějaké jednoduché řešení typu každý večer před usnutím si přeříkejte tuto formulku a do týdne nebudete na svého šéfa myslet. Bohužel pro vás takové řešení nemám. Jak jistě víte, lidé se obvykle nedávají dohromady na základě dokonalé shody charakteru, ale tím, že se často potkávají na stejných místech, mají společné zájmy nebo práci.
Kdybych měla radit vašemu manželovi, co dělat po tom, co se dozvěděl o vaší nevěře, a neví, zda vám může znovu věřit, nebo odpustit, asi bych mu napsala, že bych po vás žádala, abyste z práce odešla, aby bylo vidět, že rozhodnutí ve vztahu nepokračovat myslíte vážně.
Vy ale z práce i ze společné kanceláře odejít odmítáte. Máte pravdu, že to nejspíš znamená neustálé vystavování se emočnímu napětí, touze a očekávání, zda šéf zase udělá nějaký krok ke sblížení. Otázka tedy spíše je, zda raději chcete udržovat touhu a emoce živé, nebo je navždy ukončit a uzavřít v sobě. K tomu je ale potřeba čas a to, aby nebyly ze strany nadřízeného vysílány signály o možném zájmu. A to vy neovlivníte.
Možná by bylo dobré se zamyslet, co by šlo udělat pro obnovení intimity, blízkosti či vášně ve vztahu s manželem, pokud v tomto vztahu chcete setrvat. To, že jste takto emocionálně angažována někde jinde, by mohlo dříve nebo později váš vztah narušit.
Hodně štěstí!
