Dobrý den,
potřebuji poradit. Psychicky jsem na tom velmi špatně. Nemůžu spát a nejsem schopna normálně fungovat. Máme s partnerem dlouhodobější problémy ve vztahu.
Jsme spolu již deset let a děti zatím nemáme. Do našeho vztahu ale vstoupila třetí osoba, a to v podobě přítelova dobrého kamaráda. Pobláznila jsem se do něj. Nic vážného se nestalo, přítel se to však dozvěděl a byl z toho celý špatný. Od přítele jsem neodešla, zůstala jsem s ním, ale dostavily se výčitky.
O situaci jsme si povídali. Rozhodně jsme se nechtěli rozejít, neboť i po těch letech se máme stále rádi. Mě to však nějak psychicky nabouralo a začaly se dostavovat strašné záchvaty vzteku a agrese. Vybíjím si je na partnerovi, který za to nemůže. Dospělo to tak daleko, že jsem ho i fyzicky napadla – přesněji, bušila jsem mu do zad pěstmi. Stalo se to navíc u jeho rodičů doma a ty si teď o mně nemyslí nic dobrého. Chápu to, ale strašně mě to mrzí. Cítím se jako vyvrhel, který ublížil člověku, kterého mám moc ráda.
Potřebuji poradit, kam bych měla zajít. Zda na psychiatrii či vyhledat psychoterapeuta, protože mám strach, že tím ztratím nejen přítele, ale i ostatní lidi, na kterých mi záleží. Nevím, zda ta agrese nepramení i ze špatně prožitého dětství. Naši se rozvedli, když mi bylo osm let. Rozvod se táhl čtyři roky a rodiče se fyzicky napadali. Jako dítě jsem žila v neustálém stresovém vypětí a poté mě dali do péče otci. S mamkou jsem nevyrůstala, velice mi chyběla.
Předem děkuji za vaši odpověď.
Daffnyl
Názor odborníka
Milá Daffnyl,
z vašeho dopisu je patrné, že se už delší dobu necítíte ve vašem vztahu dobře a snažíte se hledat možná řešení, co dál. V tomto hledání bych vás ráda podpořila a pokusila se spolu s vámi nad celou situací zamyslet.
Když jsem si pročítala váš dotaz, dlouho jsem nevěděla, ze které strany jej rozplétat. Dlouhodobý vztah, úlet, při kterém se nic vážného nestalo, ale byl nějak důležitý, usmíření, výčitky, agrese – tolik výčet v kostce, velice zjednodušeně. Zdá se mi, že to, s čím si aktuálně nejvíc nevíte rady a co vás možná také vyděsilo, jsou záchvaty vzteku a agrese, jak píšete.
Vztek je běžný citový stav. Občas máme asi každý chuť do něčeho praštit, něco rozbít. Z fyziologického hlediska vztek způsobuje stres: zvyšuje se při něm tlak a hladina cukru a tuku v krvi. Tělo se tak připravuje na fyzickou aktivitu. Útok nebo útěk. Vztek může doprovázet také např. hněv, strach, rozčílení nebo žárlivost. Je to legitimní emoce a pokud jej cítíte, není třeba se za něj stydět, má nějaký důvod. Je ale možné se zamýšlet nad tím, kde se vzal. Co ho vyvolalo? Znáte u sebe takovou reakci, nebo je zcela nová?
Mluvíte o tom, že vás celá situace rozhodila/nabourala a pociťujete teď určitý emoční diskomfort. Zdá se, že došlo k překročení určité hranice, kdy už delší dobu ve vztahu nejste zcela spokojena a tváříte se navenek. Navenek se možná tváříte, že se nic neděje, ale uvnitř možná trpíte pocity strachu, viny, deprese či úzkosti. Zřejmě je načase zamyslet se nad tím, co to je, co vám ve vztahu chybí, proč nejste zcela spokojená: tato nespokojenost mohla vést i ke zmíněnému pobláznění.
Z vašeho dopisu je zřejmé, že se situaci snažíte nějak řešit. Jde o konflikt s člověkem, na kterém vám záleží, koho máte ráda. A vaším cílem je celkové zlepšení vztahu. První krok jste již udělala, když jste napsala k nám do poradny. Domnívám se, že vaši vůli a úsilí by mohl vhodně nasměrovat psychoterapeut.
Hledání terapeuta není vždy snadné. Můžete využít doporučení kamarádů, nebo třeba právě katalogu odborníků na webu psychologie.cz. Věřím, že se vám podaří pro sebe někoho najít a společně můžete pracovat na rozplétání a řešení vaší situace.
Přeji hodně energie a držím palce!
Lenka Tomaidesová
