Dobrý den,
můj hlavní problém je žárlivost, kterou trpím snad odjakživa. Už jako dítě (chtěla jsem být tanečnicí, ale bohužel i přes vlastní snahu mě rodiče nepodporovali. Tím na ně nic neházím, jen chci uvést příklad mých pocitů z dětství, když jsem ještě neměla vztah s partnerem), když jsem někde viděla nějakou dívku tančit, přišly stavy, kterými trpím dodnes – třes, bušení srdce, strach atd. prostě jako kdybych chtěla být na jejím místě a sobě, nebo okolí dokázat, že bych to také zvládla skvěle a že by mě to strašně bavilo.
Prostě chci být středem pozornosti, na druhou stranu jsem se v dospělosti činnostem tohoto typu věnovala (modeling, go‑go tanec, nyní dělám instruktora dance aerobiku, zumby…) a zjišťuji, že to asi nebude úplně ono, po čem toužím nebo hledám. Strašně žárlím ve vztahu, což mě ničí a partnera také. Strašně se tím i sama omezuju a vězním. Já chci mít vztah a možná i rodinu (je mi přes 30 let a představa mít dítě mě děsí, nevím, jestli ho nechci protože ho nechci, nebo se bojím, že když budu mít dítě, už budu jen mamina s dítětem).
A vůbec jsem dost sobecká, zahleděná do sebe, z druhé strany vím, že nejsem špatná. Několik let hledám sebe v duchovní literatuře, která mě naplňuje a zároveň mi připadá přirozená mému vnímání a chápání. Byla jsem také na několika terapiích, které byly super a smysluplné, ale mé problémy přetrvávají. Denně provádím rituál přijetí, začala jsem meditovat, ale můj obzor je pořád zamlžený.
Enne
Názor odborníka
Dobrý den, Enne,
děkuji za váš dotaz. Nejde vlastně o konkrétní dotaz, ale spíše o takovou bilanci: jaká jste, co vás trápí, ale i co s tím zkoušíte dělat, co vás naplňuje. Proto i moje odpověď bude mít spíše podobu shrnutí myšlenek, které mi běžely hlavou při čtení vašeho dotazu a nastínění otázek, které mě napadaly (a které bych vám nejspíše položila, kdybychom se potkaly osobně).
Píšete, že Vás trápí žárlivost, kterou jste zažívala už jako malá, a která se projevuje i nyní ve vztahu s partnerem. V dětství ta žárlivost souvisela se snahou ukázat ostatním, že byste taky dokázala tancovat, že byste v tom byla dobrá. Připadá mi, jako byste tehdy toužila po jejich uznání, ocenění. S čím souvisí vaše žárlivost nyní, ve vztahu k partnerovi? Po čem v tomto vztahu toužíte, co vám v něm možná chybí, čeho byste potřebovala více? A jsou ve vašem životě chvíle, kdy toto „něco“ máte, dostáváte, kdy nežárlíte? Co je to za chvíle? Jak vznikají, jak k tomu, aby vznikly, přispíváte vy, jak váš partner?
Vůbec by mě hodně zajímalo, jaký je vlastně váš život v těch oblastech, ve kterých se žárlivost neprojevuje. Kde vás netrápí touha někomu něco dokázat, kde vás netrápí potřeba získat ocenění či uznání druhých? A co je to za oblasti? Napadá mě, že by mohlo jít o ty oblasti, ve kterých jste si jistá sama sebou, ve kterých si to ocenění, uznání nebo jak to nazveme umíte dát sama. Říkám si, že takovou oblastí by mohlo být třeba právě duchovní hledání, o kterém píšete, že připadá přirozené vašemu vnímání a že vás naplňuje. Čím vás vlastně duchovní literatura naplňuje? Co vám dává? Které vaše hodnoty (věci, myšlenky, principy, které jsou pro vás důležité) vyjadřuje? Líbí se mi vaše zmínka, že víte, že nejste tak úplně špatná – v jakých situacích si tohle nejčastěji uvědomujete? Co jsou ty věci, které jsou ve vašem životě dobré, ve kterých jste dobrá? Kdo další je na vás umí vidět?
Ještě uvažuji o způsobu, jímž jste svůj dotaz formulovala: popisujete v něm žárlivost jako něco, co je jen vaším problémem, kterým omezujete a vězníte sama sebe a ruinujete i partnera. Přebíráte vlastně za svou žárlivost plnou zodpovědnost. Líbí se mi to: neházíte vinu na okolí, nečekáte, až se změní někdo jiný (jak by to asi někteří lidé udělali), ale snažíte se s žárlivostí poprat sama. Já ale přemýšlím, jestli by ta žárlivost (její samotná existence; její podoba; její intenzita…) nemohla nějak souviset s vaším vztahem, s vámi dvěma. Měla jste třeba v minulosti jiný vztah, ve kterém bylo žárlivosti méně? Byla žárlivost nějak jiná v dřívějším období vztahu současného? Může tu žárlivost, kromě vás, nějak ovlivnit i váš současný partner? Jak? Mluvíte na tohle téma spolu? Předpokládám, že asi ano, ale pokud ne, myslím, že by to mohlo být užitečné – a možná i v kontextu párové terapie, kde by vám odborník – psycholog – pomohl uvidět nové souvislosti či další možnosti, které vám dosud třeba unikaly.
Zmiňujete, že jste už prošla několika terapiemi, které hodnotíte jako super a smysluplné, přestože vaše problémy stále přetrvávají. Zajímalo by mě, v čem vám ty terapie pomohly, co se vám díky nim podařilo zvládnout, kam vás posunuly? Co vám přinesly, a co vám na nich naopak chybělo? Připadá mi fajn, že umíte z terapií těžit, a věřím, že pokud byste se pro to rozhodla, podaří se vám najít takovou terapii (individuální, nebo párovou), na které se naučíte své problémy zvládat.
Držím vám palce, aby se na vašem obzoru z mlhy začaly již brzy vynořovat konkrétní obrysy takové budoucnosti, kterou si pro sebe přejete!
Pomohl vám článek?
