Zhruba v 17 letech jsem se poprvé setkal s panickými atakami, několik let jsem měl depresi, často přicházely stavy derealizace a depersonalizace, občas jsem měl nějaká antidepresiva a roky letěly. Zhruba v 27 letech jsem se docela srovnal a všechny ty stavy, co trvaly deset let a byly neúnosné, jsem z větší části překonal a dal si život trochu dohromady (lepší práce než v minulosti, bydlení, auto…).
Mojí hlavní náplní těch deset let byly sázky, přesněji ty sázky trvaly až do roku 2019. Od února 2019 jsem nevsadil ani tiket. Není to zanedbatelná částka, dohromady tak minus 500 000. Hlavní důvod, proč jsem přestal, nebyly peníze – uvědomil jsem si, že tím trávím drtivou většinu volného času a vyhýbám se i blízkým. Nyní se snažím být víc v kontaktu s rodinou, kamarády (covid to samozřejmě přibrzdil, ale komu neuškodil, co se společenského života týče…).
Dělám už šest let na směny, práce mě nenaplňuje, pouze tam mám daleko víc peněz, než jsem míval. Problém je v tom, že si připadám víc mrtvý než živý. Vím, že bych potřeboval dělat jinou práci a hlavně s pravidelným režimem, ale nevím, co by to mělo být, aby mě to trochu naplňovalo. Mít nějaký vztah by také nebylo špatné, ale ještě jsem žádný neměl. Nejdřív ty psychické problémy, teď je to zas ta prázdnota a pocit, že nemám co nabídnout.
Říkal jsem si, že až se dám trochu dohromady, budu v tomhle směru aktivnější. Bohužel už nevím, jak začít. Mám pocit, že už to tu jen nějak „doklepávám“. Kroky, které dělám, myslím nejsou špatné, ale i tak prázdnota je obrovská. Sice je to stav lepší než ty paniky a deprese, ale zrovna dvakrát o co stát není, když chybí absolutně radost ze života.
Nechci jen přežívat, chtěl bych žít, mít opět radost ze života, dělat i někomu jinému radost, ale absolutně mi to nejde. Asi je to o nějakém smyslu, který tam prostě není. Dříve jsem se uměl radovat z maličkostí, dnes mě netěší nic.
Karlos87, 33 let
Názor odborníka
Dobrý den, Karlosi,
děkuji za dotaz. Z toho, co píšete, na mě dýchá tíha. I přesto, že se u vás situace zlepšila, to není úplně dobré. Jako kdyby se vám v životě nedařilo uvolnit a byl jste z běhu na dlouhou trať vyčerpaný.
Nejsem si jistý, že jste si plně vědom, že jsou to již dva roky od toho, kdy jste přestal sázet. To je skvělá zpráva! Až mě zajímá, jestli z toho máte radost, jestli jste na sebe hrdý, jestli vám to pomohlo vnímat sebe jako někoho, kdo dokáže dosáhnout věcí, pro které se rozhodne. Určitě bych to nepovažoval za samozřejmost a v rozhodnutí a takovém přeorientování se ze sázení na vztahy vás podpořil.
Tak trochu mi není jasné, jestli vás nenaplňuje dělat na směny, nebo samotná pracovní činnost, kterou vykonáváte. Z dotazu na mě působí, jako kdybyste okolo věcí kroužil. Kdybychom spolu pracovali, měl bych potřebu se doptávat: co vás na té práci štve, co máte rád nebo co jste míval rád.
Doptával bych se jednak proto, abych porozuměl, ale také proto, abyste porozuměl vy sám. Díky přesnějšímu porozumění souvislostem, díky identifikování emocí, svého prožívání, či chcete‑li „problému“, je totiž následně možné změnit své chování, zacílit na změnu.
Říkáte, že jste zaseklý, že se vám nedaří učinit rozhodnutí, i když víte, že by vám mohlo být ku prospěchu. Jako kdybyste vnitřní hlas vyčerpání, frustrace neslyšel.
Aktivnější, plnější
Ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý říká, že deprese je onemocnění naděje a schopnosti radovat se. Nejsme schopni prožívat radost v situacích, ve kterých jsme ji dříve prožívali. Netvrdím, že máte depresi, ale že je možné hledat inspiraci z přístupu, jak v depresi pracovat.
V takové situaci plánujeme „na úspěch“, aktivity si dělíme na jednotlivé kroky, z kterých má člověk radost: třeba jít na výlet, kdy si připravím batoh a vyhledám trasy. Nebo si udělám seznam známých a kamarádů, které mohu obvolat, s kterými se mohu spojit, a postupně zjišťovat, jestli půjde oprášit bývalé vztahy.
Jedním ze způsobů, jak v sobě najít větší chuť pouštět se do věcí (proaktivitu), je triáda dovedností:
- hromadění zdrojů (krátkodobých pozitivních emocí)
- hodnoty
- budování mistrovství
Všechny tři dovednosti nás činí méně zranitelnými vůči negativním myšlenkám. Pomáhají nám se vypořádávat s každodenními i zátěžovými situacemi.
Hromadění zdrojů
Zdrojem je cokoliv, co vám činí radost, co vás činí šťastným. I na internetu najdete dlouhé seznamy, kterými se můžete inspirovat. Zároveň bych vám doporučil vytvořit si seznam vlastní a následně ho rozšiřovat i o věci, které byste normálně nedělal. Experimentování nás mnohdy příjemně překvapí.
V seznamu může být: zahrát si tenis, jít se projít s kamarádem, napustit si vanu, pustit si oblíbenou hudbu, dívat se na fotbal, flirtování, masáže, nový účes… Důležité je dělat tyto činnosti vědomě, být v nich, užívat si je.
Hodnoty
Hodnoty jsou kompasem v našem životě, určují směr. Může být pro vás zajímavé udělat si jejich revizi anebo se jen nad hodnotami zamyslet. A následně si stanovit malé cíle, které vás povedou k naplnění hodnoty.
Příkladem může být hodnota vzdělání – tak si dám cíl, že za týden se podívám na dvě videa na TedX a budu si dvě hodiny číst naučnou literaturu.
Budování mistrovství
Jde o dělání aktivity, v které se cítíme dobře a v které i dobří jsme. Pomáhá nám to v budování vlastního obrazu, sebehodnoty. Pokud bude naší hodnotou hudba, tak můžeme budovat mistrovství ve hře na kytaru – osvojíme si a cizelujeme jednu konkrétní kompetenci.
Když to shrnu, může být prospěšné oceňovat se za dílčí posuny. Vytvořit si strukturu a seznam věcí, které vás těší a po kterých můžete sáhnout, když nebe nebude zrovna „růžové“. Věnovat se něčemu, co je pro vás důležité, a v této oblasti se i rozvíjet. Tím vším a mnohým jiným se buduje sebehodnota: co tvořím, čemu se věnuji, co mě baví a jde mi to.
Pokud vám to směny dovolí, tak se domnívám, že nemusí být na škodu vyhledat terapeuta či terapeutku a o pocitech prázdnoty si pohovořit, abyste v nich nesetrvával sám, i kdyby to bylo jen jedno nebo pár sezení.
Držím palce,
Adam
Pomohl vám článek?
