Dobrý den,
píši vám, pane Majere, protože máte jistě bohaté zkušenosti v oblasti partnerských vztahů. Trápí mě jedna věc. Všude okolo sebe vidím ženy, které se chovají jako generálové, jsou despotické (vůči manželům a někdy i vůči okolí), mezi tyto ženy často patří ženy na mateřské dovolené, jejichž jedinou starostí je starat se o děti a o domácnost, a přesto se za každou cenu snaží manžela zapojit do domácích prací, přebalování atd., a to i když jsou na dovolené nebo na veřejnosti.
Není na tom nic špatného, ale ten způsob, jakým to dělají, je pro mě odstrašující. Vždy mám co dělat, abych jim něco neřekla, a už se mi stalo, že jedna despotická manželka řekla svému manželovi „Pojď už spát“ a já to nevydržela a pohádala se s ní, i když mi do toho nic není.
Nemám ještě dostatek zkušeností, jsem mladá, bezdětná a bez závazků, ale až budu mít rodinu a starosti, tak třeba začnu být taky protivná a despotická. Tohle chování mi u žen vadí, ale mám velkou obavu, že jednou (dříve či později) budu stejná. A připadám si jako idiot, když já jako mladá „kárám“ zralou ženu a říkám jí, jak je nesnesitelná, a přitom se třeba jednou sejdeme a já budu stejná jako ona. Myslíte, že existuje způsob, jak se tomuto chování vyhnout?
Děkuji za odpověď a přeji hezký den.
B.
Názor odborníka
Milá B.,
děkuji za důvěru. Ptáte se, co můžete dělat, abyste jednou nebyla „despotická“ jako ty ženy kolem vás. Je moc dobře, že o tom přemýšlíte. Snad vám pomůžu začít přemýšlet jinak.
Protože spoléháte na moje osobní zkušenosti a radu chcete právě ode mě, nabízím vám nejdřív vzpomínku, která vám možná napoví.
Před několika lety jsme s manželkou po dlouhé procházce zaparkovali kočárek pod oknem vesnické hospůdky a šli si do ní na chvilku sednout. Syn v kočárku a na čerstvém vzduchu spal jak dudek, viděli jsme na něj. U vedlejšího stolu seděla u piva partička místních kluků a holek. Jen jsme dosedli, asi sedmnáctiletá slečna situaci okomentovala na celou hospodu: „Tak takovýhle rodiče bych střílela.“ Oba jsme s manželkou sklopili hlavy skoro až pod stůl – abychom skryli výbuch smíchu, který v nás ta poznámka vyvolala.
Svým dotazem jste mi tuhle příhodu připomněla. Ne že by to bylo k smíchu. Naopak, hrozně moc bych vám chtěl pomoci vidět věci z jiné perspektivy. Začnu zhurta:
- Co myslíte, vypovídá váš dotaz víc o těch ženách, které vás svým chováním rozčilují, nebo o vás?
- A co je podle vás reálnější: že jsou všude kolem vás ženy, které se chovají despoticky, nebo že vy takto prostě vnímáte své okolí, momentálně především ženy mužů, které znáte?
Z mého pohledu problém není v těch ženách, ani v tom, že byste se jednou takovou semetrikou mohla stát. Problém máte teď. A teď ho můžete začít řešit.
(Vaše obava, že jednou budete taky protivná a despotická, sice není „na pořadu dne“, ale taky není úplně lichá. Protože tak, jak vás dnes vytáčejí maminky na mateřské, vás jednou může štvát třeba právě váš muž. Vaše zloba, pokud jí neporozumíte, si vždycky najde nějaký cíl. A partner bývá první na ráně.)
Váš dotaz obsahuje další podněty k přemýšlení. Jakou roli by měl podle vás mít muž v péči o dítě? Navrhuji, abyste tuhle otázku neřešila za druhé a zaměřila se na to, jak to jednou chcete vy. A pak své představy důkladně proberte s přítelem, než založíte rodinu.
A co že se vaše pozornost zaměřuje na ženy, zatímco muže vnímáte jako oběti? Jak jste to měli doma? Působí to na mě, jako byste se ženami kolem vás nevědomky sváděla jakýsi boj. Jiný, než si myslíte. Když si tohle připustíte, začněte hledat důvody, proč to tak máte. Je to jen vaše válka, bitevní pole je ve vaší hlavě a tam taky vaše agrese vůči druhým napáchá největší paseku.
Když to shrnu: rysy, které vám na chování druhých vadí, se projevují i u vás. Hodnotíte, káráte, snažíte se dosáhnout toho, aby se druzí chovali podle vašich představ. Jste v tom tak trochu – despotická.
Aby vám to jednou nekomplikovalo život a vztahy, snažte se to pochopit a krok za krokem překonat. Všímejte si, jak vnímáte muže a jak ženy – ve vašem dotazu jako by šlo o dva znesvářené tábory!
Až příště narazíte na „despotickou ženu“, využijte tu situaci a zaměřte se sama na sebe:
- Čím přesně vás její chování tak zlobí?
- Kde se ve vás tak silné emoce berou?
- Z jakého vašeho strachu vzešly?
Najít odpovědi na tyhle otázky (a co teprve jak s nimi naložit, až je najdete!) bývá těžké, proto lidé chodí za odborníky. Vy jste první důležitý krok udělala a aspoň na závěr vám dám za pravdu: ano, ženy se někdy umějí chovat hnusně. A co teprve chlapi! Moc vám přeju, abyste zákonitosti vztahů prokoukla a vyzrála v milou a pohodovou manželku a maminku.
