Za pár týdnů oslavím třicetiny, což je ideální čas na třetího potomka – myslela jsem si tak deset let zpátky. Tehdy jsem neměla ani tušení, že po čtyřech letech snažení (jak já to slovo nesnáším) o dítě nebudu mít ve třiceti ani jedno. A už vůbec by mě nenapadlo, že s přítelem dostaneme nálepku neplodní a svůj největší sen budu muset svěřit do rukou odborníků na klinice umělého oplodnění. S představou, jak jednoduché to bude, protože mě o tom všichni přesvědčovali.
Asi je patrné, že jsem se ve svých představách o životě dost mýlila. Proč se obracím na vás? Protože jsem dost v háji. To, co jsem si myslela, že je mým smyslem života, se sesypalo jako domeček z karet. Přede mnou prázdno, kolem mě prázdno, všude prázdno. Funguju na automat. Miluju svého muže, s kterým dovedu zapomenout na realitu a který je mi dokonalou oporou. Mám ráda svou práci, do které dávám spoustu lásky a energie. Věnuju se činnostem, které mě těší. Ale vnímám, jak mi už moc nezáleží na lidech, kteří pro mě znamenali svět.
Odcizuju se, protože v sobě nejsem schopna najít zájem o druhé. Svůj emoční hlad krmím cukrem. Díry lepím tak, že se něčím zaměstnám. A nějak nevím, kam kráčím. A proč ještě kráčím? Má to smysl? Někdy mi připadá, že je všechno oukej, že jsem vlastně šťastná, protože co by za ten můj život děti v Africe daly, že. Jenže pak stačí jedna myšlenka, čas strávený s „dětnými“ kamarádkami, podruhé těhotné kamarádky, dotazy druhých, kniha či film…
Jak se smířit s tím, že mi nikdy nikdo neřekne mami? Jak si vytvořit jiný smysl, když svůj sen o čtyřech dětech jsem si hýčkala od svých 12 let? Jak se neutopit v závisti a lítosti? Adopce není to, co bychom chtěli. Jsme na to oba moc velké konzervy. A navíc jsem četla Rok kohouta od Terezy Boučkové, který mě v pohledu na adopci dost ovlivnil.
M., 29 let
Názor odborníka
Milá M.,
děkuji za důvěru při sdílení kousku vašeho příběhu. Neplodnost zaměstnává stále větší počet párů. Příčin nemožnosti otěhotnět může být nekonečně mnoho. Je to „problém“ komplexní povahy v celé šíři bio‑psycho‑sociální roviny. Nebudu tady vést polemiku s doktory ohledně biologických příčin, které mohou neplodnost zprostředkovávat.
Zaměřím se tu hlavně na vaše duševní fungování v souvztažnosti s tělem, neb tyto dvě jednoty podle mě nelze oddělit – a o to více v rámci těchto témat. Jen poznamenávám, že o vás mám pouze velmi málo informací a také netuším, jak to po všech níže zmíněných stránkách máte a co je vám vlastně blízké – které principy, jež budu popisovat, s vámi osobně rezonují, a které ne. Berte to tedy vše opravdu velmi podle sebe.
Ráda bych vám však v první řadě poskytla podporu – věřím, že právě ta je důležitá, neb rad jste zřejmě vyslechla nespočet. Vaše pocity v situaci, kterou mi popisujete, mi zní jako opravdu velice tíživé. Touha po dítěti může mít opravdu velmi silné projevy – a tak rozumím, že se vám nepříjemné pocity například při pobytu s dětmi kamarádek vracejí.
Chci vás podpořit v tom, abyste se za tyto pocity nesoudila. Prožijte si je, dávejte je najevo, nesnažte se je maskovat – jsou přirozené a naprosto „oprávněné“. A abyste k sobě byla v tomto ohledu laskavá. Téma mateřství (či ne‑mateřství) je hormonálně, emočně i evolučně tak silné, že je přirozené prožívat okolo něj nejrůznější silné pocity (a to na celé škále). Moc ráda slyším, že váš partner je pro vás oporou a že máte v životě naplňující zaměstnání a činnosti. To je základ, na kterém lze postavit vše.
Schopnost versus neschopnost
Dokážu si představit, že se cítíte pod velkým tlakem a napětím – ať už své vlastní psychiky, nebo okolí. Početí potomka může tedy být v naší na výkon zaměřené společnosti vnímáno jako jakási schopnost, jejíž nenaplnění je spojeno s celou řadou předsudků. Schopnost lze rozvinout na základě učení a poctivé přípravy – ale to (podle mého názoru) u věcí jako početí tak úplně neplatí.
Zde často právě naopak příprava a přemíra „snažení“ pomáhá málokdy. A já z vašeho vyprávění cítím, že do „snahy“ o dítě vkládáte opravdu hodně energie. Což je naprosto přirozené: naše společnost nás učí, že pokud něco nejde, máme se snažit více. Domnívám se, že snažení a následný stres okolo něj může však mít za následek zvýšené tělesné napětí až tělesné vyčerpání. Tomu přispívá také fakt, že naše moderní společnost tlačí ženy velmi často převážně do mužské energie – ale o tom třeba někdy jindy.
Změnit postoj a uvolnit tělo
Tělo je náš velmi citlivý nástroj a má rádo harmonii. A to obzvláště, pokud si od našeho těla přejeme, aby přijalo a donosilo dítě. Jednou z možných cest, jak tento výše zmíněný postoj změnit, je zkusit se podívat se neplodnost více jako na příležitost než jako na problém. Příležitost v tom slova smyslu, že se díky ní můžete o sobě a o svém těle mnoho dozvědět. A to nemyslím z hlediska biologického, ale psychologického.
Budu zde opět citovat paradoxní teorii změny, o které jsem psala v článku Emoce v pohybu. Podle této teorie ke změně nedochází, když se něco snažíme změnit nátlakem. Zdá se, že je mnohem důležitější být nejprve co nejvíce na své současné pozici, a teprve hlubším uvědoměním si toho, jaké to je, jak se to děje, jak to k nám patří, se můžeme eventuálně posunout ke změně. Ta však nepřichází „zvenku“ snahou, ale „zevnitř“ (bytím).
Ve vašem případě mi z toho plyne uvolnění těla a mysli. Zastavte se. Pečujte o sebe. Zkuste aktivně relaxovat. Relaxace má prokazatelný účinek na imunitní systém, hormonální rovnováhu i nervový systém – oblasti velmi důležité pro toto vaše období. Relaxace vám může umožnit „otevření se“ těla pro přijetí oplodněného vajíčka. Když mluvím o relaxaci, myslím tím opravdu stav uvolnění, navozený vědomou prací s tělem. V tomto ohledu mohou být nápomocné i techniky práce s vizualizací, aktivní imaginací nebo afirmacemi (záměrem v mysli). Zkuste se při relaxacích napojit na svou dělohu a zacítit ji.
Velice blahodárnou a účinnou v oblasti témat neplodnosti je hormonální jóga, která harmonizuje hormonální hladiny, podporuje správnou funkci pánevního dna či dokonce slaďuje a harmonizuje menstruační cyklus. Blahodárný efekt na tělo má také řada bylin, aromaterapie či zelené potraviny.
Pokud se pustíte do těchto technik, moc ráda bych vás podpořila v rozvoji vnímání vaší tělesnosti celkově – což aktivní pozorností na vaše tělo skrze relaxaci a cvičení možná samo vyplyne. Zkuste si zodpovědět otázky jako:
- Jak vnímáte své vlastní tělo a jak o něm mluvíte?
- Jaký máte vztah ke svému tělu a sexualitě?
- Jak vnímáte svůj ženský cyklus?
- Jak vnímáte svou „ženskost“ a ženy ve vaší rodině – matku, sestru, babičku – a jaké máte vztahy k nim a s nimi?
Flexibilita mysli
Na vašem vyprávění mne zaujalo také to, jak pevně zakořeněný a dlouhý je váš sen mít hodně dětí. Rozumím, že v takovém případě může být nemožnost otěhotnět spojena s opravdu velkou lítostí. V tomto ohledu mne napadá otázka, proč vlastně děti tolik chcete. Co to všechno určuje? Jak jejich nepřítomnost mění vaše sebepojetí, sebevědomí, identitu? Do jaké míry je ona touha definována plány z dětství či nároky okolí a do jaké míry jde z vašeho vědomého rozhodnutí – vás v současnosti?
Existuje spousta párů, které se vědomě rozhodly pro bezdětný život a třeba uplatnily své rodičovské kvality jiným způsobem (např. prací s dětmi). Dokážete si představit šťastný život bez dětí? Právě tuto poslední otázku vnímám jako velmi důležitou si zodpovědět.
Věřím totiž, že pokud pozveme do našeho života další možnosti, můžeme se pak více vědomě a svobodně rozhodnout a rozpoznat, co přesně chceme. Zároveň tím můžeme ulevit psychice. A to tak, že nebudeme urputně lpět na jedné životní verzi a připustíme si další možnosti. Umožníme mysli stát se flexibilnější. Tím uvolníme prostor pro to, aby se věci začaly dít. A třeba právě tou cestou, kterou jsme si původně nejvíce přáli.
Psychických (či psychosomatických) vlivů nemožnosti otěhotnět může být samozřejmě nespočet – a já zde uvádím opravdu jen pár. Někdy mohou například hrát roli pochybnosti, zda žena a pár zvládne novou roli; ženy mohou mít strach z porodu a tělesných změn, které těhotenství přináší, či v sobě mohou nést všemožná psychická traumata z dětství. To vše může proces emocionálně blokovat. Velice doporučuji prozkoumat si vše výše uvedené, a nejen to, v rámci individuální podpůrné psychoterapie. Doporučuji také prozkoumat váš postoj k adopci (a popř. zkonzultovat s odborníky na toto téma).
Závěrem jen dodám, že samozřejmě nezaručuji, že výše zmíněné tipy a podněty vás dovedou k miminku. Doufám však, že budou mít minimálně za následek vaše spokojenější dny a klidnější mysl.
Srdečně a hodně štěstí,
Kateřina Odstrčil Vlachynská
