Procházím si nyní velkými změnami: odchod z náročného vztahu, zabydlení nového bytu, který jsem s velkým úsilím hledala čtyři měsíce, hledání nové práce, což se mi vůbec nedaří, dochází mi finanční zdroje… prostě spousta věcí najednou. Do toho jsem onemocněla a jsem naprosto vyčerpaná. Asi jsem si to zasloužila – neumím vypnout.
Dříve jsem bývala velmi vnímavá na veškeré externí signály, znamení a jemné nuance. Moje cesta životem byla vedena jakousi hravou lehkostí – věřila jsem a vítr mě vždy zavál k zajímavým příležitostem. Po ukončení vztahu jsem pochopila, že to bylo opravdu toxické, minimálně čtyři týdny jsem nevěděla, kdo jsem, kam patřím a kam chci jít, jestli je na světě pro mě vůbec místo.
Dala jsem se sice trochu dohromady, ale přetrvává u mne stav „ztracení“. Stále nevím, za čím jdu, kdo jsem a pro co žiju. Jako bych vztahem, kde mi byla veškerá práva na vlastní život odpírána, ztratila všechny ambice – a že jsem dříve byla velmi ambiciózní, kreativní a podnikavá. Zmizela také schopnost nadchnout se i přát si, prostě nula. Mám těžko na hrudi, často brečím.
Faktem však je, že teprve teď je toto vše první impuls pro hledání sama sebe, nikdy dříve jsem do této situace nebyla postavena. Vždy jsem nasedla na nějaký vlak a jela až nekonečnou… Byla jsem vždy bojovníkem s optimistickou myslí, mám za sebou mnoho zkoušek včetně šesti let samoléčby anorexie.
Ale teď je to jiné, jsem ztracená duševně. Nevím, jak ven, nevím, jak si pomoci, jak zase uvnitř zažehnout svoji jiskru. Opravdu mi chybí mé hravé, aktivní a kreativní já. Jednou z mých nejvyšších hodnot bývala seberealizace, která je v tuhle chvíli absolutně udupána. Jak se zase postavit na vlastní nohy? Co bych pro sebe v tuto chvíli nejlépe mohla udělat?
Gabriela, 27 let
Názor odborníka
Dobrý den, Gabrielo,
děkuji za váš dotaz. Je fajn, že nezůstáváte se svým nynějším trápením sama a otvíráte, co se ve vás děje. Z toho, co píšete, vnímám, že jste v poslední době prožila mnoho změn: stěhování, změna práce (kterou jste ještě nenašla) a hlavně rozchod. To vše by bylo náročné pro kohokoliv a každý by určitě prožíval nějakou krizi, těžší emoce, které každá veliká změna přináší.
Zkuste se tedy hlavně na vlastní situaci dívat pohledem, že je normální, že je vám nyní těžko. Patří to k životu a hlavně k jeho některým obdobím. Je přirozené cítit emoce, které nejsou příjemné, a právě v tom může spočívat i klíč k tomu, abyste se zase mohla dotknout vaší energie a tvořivosti.
Když si totiž nyní dopřejete vnímat, co za emoce poslední týdny (možná měsíce) ve vás situace a vztahy vyvolaly, když budete k sobě upřímná a dovolíte si je odžít, otevře se potom cesta zase k něčemu novému.
Zase bude dobře, ale teď prostě není
Často se setkávám v terapii s klienty s tím, že když prožívají náročnější období, nepočítají s možností, že je normální být nějakou dobu smutní, naštvaní, zklamaní a třeba i ztracení, tak jak o tom píšete vy. Pramení to vždy z toho, že někdo v jejich životě je nenaučil prožívat a vlastně nevnímal jako součást spektra projevů nepříjemné emoce jako vztek, strach, smutek a další, které z těchto vyplývají a které mohou mít různé podoby.
Americký gestalt terapeut Jay Levin říká, že je normální v období změn truchlit a je důležité v sobě podporovat tento proces, aby byl zdravý. To může například znamenat, že se nebudete nutit, abyste prožívala vaši situaci jinak, ale naopak si dovolíte co nejvíce si uvědomovat, co cítíte, co se ve vás děje. Často totiž přijímáme společností podporovaný pohled na to, jak bychom se měli chovat, když procházíme změnou, a to potom deformuje náš vlastní přirozený proces a tempo.
Souvisí to zřejmě i s tím, že současná doba vytváří tlak na to, abychom se rychle se vším vyrovnali a vypořádali a chybí prostor pro to v sobě tento proces nechat volně plynout. Jinou inspiraci můžete například hledat v náboženství (třeba návštěva kostela nebo nějaké mše či jiné duchovní aktivity a rituálu), kde se počítá s tím, že určité utrpení je v životě člověka normální. To vám může nyní poskytnout daleko více inspirace a pochopení, jak současnou situací projít.
Nikde není dáno, jak rychle bychom se měli vyrovnávat s koncem vztahu, práce, s opuštěním starého místa bydliště. Přitom v sobě často máme nějaké imperativy, které nám zakazují odžít si emoce s tím spojené. Když to ale neuděláme a tlačíme na sebe, abychom už byli zase aktivní a viděli nové příležitosti, zasekneme se v půli cesty.
Neodžijeme si, co jsme odžít potřebovali, a zůstane v nás zablokovaná energie, která nám brání žít plněji. Můžete si sama odpovědět, zda by to na vás platilo – zda na sebe tlačíte, abyste byla veselá a energická, anebo si uvědomujete změnu, kterou procházíte, a jak se vás dotýká.
Sdílení je léčivé
Určitě bych vám tedy doporučila nyní sdílet váš příběh s někým blízkým, komu důvěřujete – jak se cítíte, co se stalo. Pokud nemáte takového člověka ve svém okolí anebo cítíte, že byste potřebovala podporu v tom, jak si dovolit uvědomovat vlastní emoce, najděte si terapeuta nebo terapeutku, kteří vám budou sympatičtí a kam budete docházet tak dlouho, jak budete vy potřebovat.
Pokud máte obavy, abyste se nevěnovala svým případným bolestivým pocitům a myšlenkám až moc a aby vás nezaplavovaly, můžete si vymezit čas během dne, který tomu věnujete. Může to být třeba hodina denně, a pokud by se vám i poté objevovaly dotěrné myšlenky a emoce, můžete si říci, že se jim zase budete věnovat zítra, a dát prostor jiným aktivitám.
Zaměřování se na to jiné, tedy příjemné a vyživující, je samozřejmě také součástí procesu. Nikomu by neprospělo, kdyby celý den truchlil. Tato doba vám totiž může otevřít nebo připomenout, co vám dělá dobře, co vás dobíjí nebo naplňuje pozitivní energií a myšlenkami. To je totiž to, co vy nyní úplně nemáte, a proto je dobré to čerpat zvenku.
Zkuste tedy jít vstříc všemu, co vám dělá dobře – dost spát, věnovat se pohybu, který máte ráda, vyhledávat společnost lidí, která je vám příjemná, sledovat někoho inspirativního, jehož myšlenky vás obohatí, koupit si knihu, která vás zaujme. Nechte se vést vlastní zkušeností a intuicí, co vám v minulosti pomáhalo nebo co cítíte, že by vám mohlo pomoci nyní.
V každém případě vám držím palce, ať vás toto období především posílí a pomůže nasměrovat tou vaší cestou.
Petra Prest
