Je mi dvaatřicet let, mám zajímavou práci, jsem finančně nezávislá a myslím si, že jsem také hezká. Mám hodně přátel, jsem společenská a baví mě i sport.
Opravdu si všech těch věcí, které „mám“, i které mi byly „dány“ velice vážím a mám z nich radost. Jediná věc, ve které se mi dlouhodobě nedaří, jsou vztahy s muži. Nemám teď na mysli obvyklý problém, že se k ženě, jako jsem já, muži často bojí přiblížit. Na počet ctitelů si nemůžu stěžovat.
V mém případě jde spíše o to, že jsem schopná mít vztah pouze s mužem, do kterého jsem zamilovaná a jemuž důvěřuji. Nechci být s někým, koho mám pouze ráda nebo ho snesu jen proto, abych nebyla sama. V životě jsem byla zamilovaná pouze dvakrát a v obou případech musely tyto vztahy, ačkoliv byly velmi krásné a funkční, skončit kvůli „objektivním okolnostem“.
Ten druhý vztah skončil nedávno a onoho muže stále ještě velmi miluji, ačkoliv si dokážu racionalizovat příčiny rozchodu a souhlasím s nimi. Zároveň však cítím, že bych již konečně chtěla a také velmi potřebovala být šťastně zamilovaná a budovat s partnerem hezký vztah do budoucna.
V životě jsem si vždy nejvíce přála právě hezký vztah a rodinu. Zatím mi to bylo upřeno a tápu, co bych pro to ze své strany mohla udělat. Ve svém okolí znám hodně inteligentních a pohledných žen, které jsou bez partnerů a rozhodně to není kvůli kariéře. Děsí mě možnost, že třeba prožiji život bez lásky a bez partnerství. Zároveň ale nechci dělat vztahové a osobnostní kompromisy jen proto, abych nezůstala sama.
Lýdie
Názor odborníka
Vážená Lýdie,
děkuji za váš příběh. Připomíná mi zápletky z románů Jane Austenové o duelu srdce a rozumu: s tím, jehož miluji, nemohu žít, s kým být mohu, ten mne nepřitahuje. V čem je tedy vaše největší potíž?
Píšete, že jste dosud byla jen dvakrát zamilovaná – a že jen tehdy jste schopná vztahu s mužem. To zní jako docela vážné omezení. Potřebujete „již konečně být šťastně zamilovaná“. Taková potřeba ovšem skrývá něco dalšího, nevysloveného: emoční vzrušení, pocit, že k sobě patříme, pocit smysluplnosti v životě, potvrzení vlastní hodnoty… Co se z toho vás oslovuje?
Zamilovanost je navíc jen přechodný stav emoční euforie a intenzivního zaměření na milovaný objekt. Krásné české slovo „okouzlení“ dokonale vystihuje magickou podstatu stavu zamilovanosti. Na jejím základě ovšem nelze stavět trvalý partnerský vztah (i proto mnoho úžasných vztahů během několika měsíců a let zaniká). Možná žijete lákavou iluzí, která vás brzdí vůči realitě vztahů.
Zkuste si sama pro sebe odpovědět na následující otázky: Rozeznám lásku od zamilovanosti? Co opravdu čekám od vztahu s mužem? Čeho jsem schopna a ochotna se vzdát? A proč vlastně chci dlouhodobý vztah?
V závěru svého příběhu si sama pokládáte skvělou otázku (co bych mohla sama udělat pro lásku a partnerství?). Myslím, že vaše cesta vede více k sobě a do svého nitra, skrze pět vztahových bariér:
(1) Dejte si čas na to, abyste v sobě dostatečně odžila a uzavřela dosud neukončený vztah s tím druhým mužem. (1. bariéra)
(2) Dovolte si pustit všechny tlaky na „hezký vztah a rodinu“. Zamilovat se nelze na přání. Ať je láska hrou, kterou si klidně ráda zahrajete. (2. bariéra)
(3) Prozkoumejte, jak se to stalo, že jste se dosud zamilovala jen dvakrát. Jak to bylo s ostatními ctiteli? Nedržel vás nějaký marný sen příliš dlouho? Nepřehlížela jste něco? (3. bariéra)
(4) Zkuste se poprat s tvrzením: „Raději budu sama, než bych se partnerovi přizpůsobovala“. (4. bariéra)
Využívejte celý web.
Předplatné
(5) A nakonec, učte se mít ráda sebe a udělejte si v sobě a svém životě místo pro někoho druhého. Že se vám to daří, poznáte podle toho, kdo se objeví. (5. bariéra)
Hodně trpělivosti, hravosti a pohody se sebou vám přeje,
Zbyšek Mohaupt
Pomohl vám článek?
