Mám asi všechno, co si mohu přát – skvělou práci, milujícího přítele, nemám žádné dluhy a zdraví mi také jakž takž slouží. Navenek asi působím jako úspěšná mladá žena. Často mě ale přesto sužují pocity prázdnoty. Jako bych vůbec nedokázala cítit radost.
Pravdou je, že ne vše je a bylo v mém životě růžové, dětství bylo pokřiveno kvůli každodenním hádkám rodičů, moje maminka je těžce nemocná a umírá a tatínek utápí své starosti alkoholem. Jenže to jsou věci, se kterými nic neudělám, ty nedokážu změnit a jsem si toho vědoma. Navíc pocity vnitřního prázdna mě doprovází už od puberty, nedá se to tedy svádět na aktuální okolnosti.
Navenek možná působím vyrovnaně, ale uvnitř často svádím boj s marností, která prostupuje mým životem. Kéž by se ten pocit marnosti někam vytratil a já mohla plně prožívat to krásné, co mě v životě potkalo.
Viola, 29 let
Názor odborníka
Violo, dobrý den,
v první řadě děkuji za vaši upřímnost a otevřenost. Věřím, že pocity, které v sobě nosíte, vůbec nejsou lehkým břemenem. Naopak. Prázdnota či neradostnost, o nichž píšete, dokážou potrápit lidskou duši víc než některá objektivně náročná traumata či katastrofy.
Dejme tedy objektivitu stranou. Důležitá jste vy. Vaše prožívání, váš pohled na život, svět, štěstí či neštěstí a též na to, co má pro vás smysl má a nemá. Píšete, že dětství nebylo příliš růžové. Z vašeho dotazu se bohužel dozvídám velmi málo. Nevím, co konkrétně vás trápí a jak moc velký vliv mělo vaše dětství na současné prožívání.
Pokud je to pro vás stále významné období, ke kterému se v myšlenkách i pocitech vracíte, určitě by bylo dobré, kdybyste se na něj s nějakým odborníkem (psychologem či terapeutem) podívala podrobněji. Hlouběji. Možná vás ovlivňují věci, které jsou minulostí, ale stále se je nepodařilo pustit.
Napadají mě k tomu otázky, které by vám mohly dát užitečné odpovědi:
- V čem konkrétně na vás dopadaly hádky rodičů?
- Co na nich bylo nejvíce obtížné, bolestivé?
- Co si z toho v sobě nesete doposud?
- Čím to, že se vám to nepodařilo odložit ani v dospělosti?
- Co dalšího bylo náročné?
- Jaké vztahy máte s rodiči teď?
Píšete, že vaše maminka je těžce nemocná a umírá a tatínek utápí své starosti alkoholem. Skoro mám pocit, že to zmiňujete, jako by byla samozřejmost takovou situaci zvládnout. Že je to přece normální a vy byste z toho snad ani neměla být smutná.
Práce, přítel a to, že nemáte dluhy, by tak náročnou situaci mělo přece vykompenzovat. Vaše slova na mě působí, jako by duše prudce krvácela a vy jste se ji snažila zalepit náplastí se slovy „vždyť přece o nic nejde, to bude dobrý, to se zahojí“.
Všechno to, co nezměníme
To, že s těmito věcmi nic neuděláme a dějí se, rozhodně neznamená, že na nás nedoléhají v celé své tíživosti. Vážné onemocnění, smrt, alkohol, prázdnota či smysl života, to jsou velmi náročná témata, která si zaslouží spoustu péče, laskavosti a vlídnosti k sobě. A moje otázka je: Violo, jak o sebe pečujete? Jak pečujete o své pocity, aby vám bylo lehčeji? Kdo pomáhá vám v takto těžké situaci?
Až by mě skoro překvapilo, kdyby vám otázky smyslu života a prázdnoty nenaskakovaly. Kdybyste se radovala z toho, že máte dobrou práci, nemáte dluhy a po vašem boku je milující přítel. To je skvělá zpráva, že to v těchto oblastech funguje, ale rozhodně to automaticky neznamená, že díky tomu musí být váš život prozářený optimismem a sluncem. Zkrátka v podobných případech to nestačí. Obtíže, které máte, jsou tíživější.
Mé doporučení je vyhledat odborníka, který by vám s těmito pocity mohl pomoci. Proč se objevují, kde se vzaly a co vám chtějí říct. Odborník vám může pomoci porozumět. Možná, že máte pro sebe najít nějaké odpovědi. Ať už smyslu života nebo zkrátka toho, v čem spočívá vaše životní štěstí.
A ještě jedna věc. Píšete, že boj s marností prostupuje vaší životem a potýkáte se s ním už od puberty. Každý z nás je náturou jiný, s nějakými rysy se dokonce rodíme a nedají se příliš přetvářet.
Zdá se, že jste přemýšlivá, citlivá, uvědomělá a zkrátka máte sklony být z toho smutná. Nejspíše budete empatická a naslouchající, ale zároveň na vás dolehnou problémy, které zkrátka nemají řešení, a to vás tíží. Takovéto vnitřní nastavení má své výhody i nevýhody. To ale není důvod, proč byste nemohla porozumět tomu, co se ve vás opravdu děje.
Najít vlastní smysl
Právě toto porozumění nám může dát směr. Vidět smysl i v utrpení, v nemoci či smrti. Najít si sama pro sebe opravdový důvod ke štěstí. Ne ten objektivní, se kterým je většina spokojena a který vám doporučují. Ale ten, který bude vaší duši vlastní.
Hledáním smyslu a stejně tak otázkami života, smrti i utrpení, které k tomu patří, se zabývá celý psychoterapeutický směr logoterapie. Pokud byste zatím nezvažovala vyhledat terapeuta zaměřeného tímto směrem, moc bych vám doporučila knihy od nejvýznamnějších představitelů tohoto směru:
- A přesto říci životu ano, Člověk hledá smysl, Utrpení z nesmyslnosti života, Vůle ke smyslu od Viktora Emila Frankla
- Smysluplně žít – Aplikovaná existenciální analýza od Alfrieda Längleho
- I tvoje utrpení má smysl od Elisabeth Lukas
Violo, to, co zažíváte, není lehké, ale zcela jistě existuje cesta. Přeji vám mnoho síly a energie, abyste našla radost, lehkost a naplnění života, které prozatím postrádáte!
Aneta
Pomohl vám článek?
