Rád bych se zeptal, zda‑li v mém případě existuje nějaká možnost pomoci ze strany psychologů (prosím, nezatracujte mě za moji hloupost). Jsem naprosto neschopný se rozvíjet po své osobní stránce. Většina mého dosavadního vývoje (studium, socializace atd.) byla iniciována spíše tlakem společnosti nebo vštípenými návyky rodičovské výchovy než z vlastního popudu. Svůj vývoj jsem tudíž plnil pouze do té míry, abych uspokojil své okolí, než aby měl nějaký efekt či konkrétní cíl. Výsledkem je naprosté zaostání v základních oblastech.
Doposud jsem neprožil milostný vztah, nebyl jsem schopen si najít samostatně brigádu či práci, nebo překonat nedůvěru vůči lidem. Představa vybrat si práci a jít na pohovor nebo na rande byla pro mě vždy příliš těžko představitelná. Nikdy jsem si nedokázal představit, jak to provést, bylo to pro mě vnitřně strašně nepřirozené. Dále jakékoliv samo‑studium a příprava na řešení těchto problémů ve mně vyvolávaly stres, který jsem neuměl překonávat, nebo mi samotná vykonaná snaha o řešení těchto problémů vyplýtvala motivaci.
V současné situaci nejsem stále schopen dané problémy samostatně řešit a ani si průběžně uvědomovat hloubku svého problému (nezvládám to, co lidé do dvaceti). Uvědomění si problému přichází pouze nárazově, kdy mě uvrhá v úzkost a paniku, abych po jejím skončení propadl stejné lhostejnosti jako předtím. Jsou zde možnosti řešení (např. konzultace psychologa, kdy by mi pomohl držet pozornost u problémů a dával zpětnou vazbu)?
Jakub
Názor odborníka
Dobrý den, Jakube,
díky za Váš příběh a dotaz, a zejména za důvěru. V první řadě: v tom, nač se ptáte, nevidím vůbec nic hloupého. Naopak, vidím dotaz člověka, který se sice hodně trápí, ale své problémy je schopen reflektovat, popsat a je také odhodlán s nimi něco dělat. To vůbec není málo. A v tom bych Vás také ráda povzbudila.
Hned na začátek tedy odpovím na Vaši otázku: ano, spolu s psychologem byste mohl odpovědi na Vaše otázky hledat, třeba taky způsobem, jaký sám popisujete (držení pozornosti u problémů a poskytování zpětné vazby). Možnosti psychoterapie jsou dost široké a bylo by na Vás a terapeutovi, kterým směrem byste se ubírali a jaké prostředky k tomu využívali. V každém případě by Vám podle mého názoru taková spolupráce mohla být hodně užitečná.
Svoboda klást si otázky
Z Vašeho dotazu cítím, jak obtížné pro Vás jsou věci, které u jiných lidí vnímáte jako samozřejmé, a kolik energie Vás stojí byť jen o tyto věci usilovat. Píšete, že to, čeho jste zatím dosáhl (studium nebo vztahy s lidmi), nevychází z Vás samotného, ale že to vnímáte jako výsledek jakýchsi socializačních tlaků. Je celkem pochopitelné, že pokud nevnímáte cíle, které máte (a které klidně i můžete racionálně považovat za „vhodné“), jako bytostně své, hodně těžko se Vám budou sledovat. Také si uvědomuji, jak těžké je najít si takové „své“ cíle, když si člověk není jistý, co to vlastně znamená, to „já“.
Jednou z funkcí terapie je právě snaha o přibližování se sobě samému, sebepoznání, sebepřijetí. To pak může stát v základu uvědomění si toho, co vlastně chceme a jak toho chceme dosahovat. Můžete si tak svobodně (a snad bez té úzkosti a paniky, které Vás teď trápí) klást otázky nejen po tom, co byste vlastně chtěl, ale také jestli je to skutečně Vaše přání, jestli jen necítíte, že byste to chtít měl, kde je hranice mezi Vámi a nějakou společenskou zvyklostí. Jaká byla Vaše výchova, jak rodina a společnost ovlivnily to, kým jste – ale zároveň, kde v tom všem probleskuje Vaše individualita, Vaše bytostné já.
Všichni jsme samozřejmě do nějaké míry odrazem společnosti, ve které žijeme, ale i tak máme to štěstí, že si můžeme dovolit poměrně velký prostor právě pro tuhle individualitu. Ta Vaše může být jinde, než kde leží takzvaný průměr (který je stejně těžko stanovitelný jako málo směrodatný).
Lidé žijí různě a já bych Vám moc přála, aby se Vám beze strachu povedlo najít v životě svou vlastní radost. Terapie slouží přesně tomuto účelu. Navíc představuje bezpečný mezilidský vztah, ve kterém je možné zkoumat, jací právě ve vztazích jsme, jak působíme, ohmatat si svoji sociální identitu. Píšete, že je pro Vás těžké překonat nedůvěru vůči lidem – tímhle dotazem jste v tom udělal první krok, a to je moc dobře. Pokud uděláte i druhý a třetí, věřím, že dokážete uvést v chod změny, které si přejete.
Alena Černá
