Probuzení barev

Na první pohled vypadají mnohé vztahy spořádaně. Není v nich otevřené násilí ani drama, život plyne v běžném rytmu, ale uvnitř se pomalu vytrácí kontakt a skutečná blízkost. Člověk může roky fungovat, plnit povinnosti, udržovat rodinu pohromadě – a přitom ztrácet sám sebe. Vytratí se doteky, zájem o druhého, rozhovory, které spojují. Zůstává funkce, ne živost. A někde uvnitř si začne něco potichu říkat o pozornost. Někdy se to projeví nemocí, závislostním chováním, vyčerpáním… a někdy paralelním vztahem. Zoufalým pokusem nadechnout se, znovu cítit, že žiju.