To by nebylo nikterak překvapující, lidí s nejniternějším vědomím viny chodí po světě spousta. Často ne úplně bezdůvodně. Vlastně nakonec asi nikdy ne bezdůvodně – kdopak z nás nikdy nic nespáchal, nikdy se nijak neprovinil, nikdy nehřešil proti pravidlům společenského, rodinného, párového soužití, proti externím pravidlům slušnosti či interním pravidlům vlastního superega? A to sem ani nemusíme plést biblický prvotní hřích jako svého druhu výpověď o startovní čáře našich duší a těl, ze které se vrháme, nebo jsme vrženi do víru života (ať už tuhle myšlenku budeme chtít vnímat teologicky, filosoficky, symbolicky nebo geneticky).