11. 5. 2023
Moderní komunikační prostředky do lidského sdělování a naslouchání hodily šrapnel. Často se musíme znovu pracně učit základům toho, jak se dorozumět. Už si jen nepovídáme, ale stále častěji píšeme zprávy, e-maily nebo komentáře. Každé z těchto krátkých sdělení v sobě může nést jedovatý šíp. Kolikrát pálíme bez rozmyslu a zasažené ego proti nám kontruje na nezamýšlený zásah jadernou bombou. Navíc sdělovací prostředky a dění posledních desítek let lidi rozdělily do nekompatibilních bublin, kde je otázkou cti obhájit své přesvědčení, ať to stojí, co to stojí.
Často se stane, že mnozí bližní na sdělení třeba o tom, čemu se teď věnujeme, místo doplňující otázky Počkej, tomu nerozumím, řekni mi o tom něco víc reagují naježeným A k čemu taková kravina je? Takoví lidé v debatě většinou nečekají vysvětlení, ale souhlas, že tak, jak to vidí oni, je to jedině správné, tak to má být! Ať už je to odsouzení jejich potomků věnujících se nelukrativním hovadinám místo slušné práce nebo kritika návrhů úspor v českém rozpočtu. Jinak se povídání promění v nepříjemný výslech plný ironie a otázek s pohrdavým podtextem.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné