7. 3. 2018
V minulých týdnech se v českém mediálním prostoru rozproudila debata nad zákonem, který ukládá školkám povinnost umístit dvouleté dítě, pokud si to rodiče budou přát. Tento kontroverzní (v původním smyslu slova kontroverze čili názorové rozepře) zákon vedl k silnému ohlasu ve společnosti a debata se brzy stočila k obecnějším tématům, jako je státní politika v předškolní výchově, vliv institucí na vývoj dítěte, případně důležitost raného dětského vývoje a délka mateřské dovolené. Jak už to tak u vyhrocených diskusí bývá, emoce začaly převládat nad věcnými argumenty. V tomto článku se z faktického hlediska podíváme na problematiku předškolní výchovy a jejího vlivu na dítě, stejně jako na tvrzení o kardinální důležitosti prvních tří let ve vývoji dětské osobnosti.
Začněme nejprve konkrétní kauzou. Debata se rozvířila poté, co senátor Jiří Růžička uspořádal před třemi týdny v Senátu tzv. veřejné slyšení pod názvem Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy, což byl seminář, na němž pozvaní hosté prezentovali svůj názor na novelu školského zákona. Jelikož se senátor Růžička netají svým odporem k danému zákonu, všichni vybraní hosté prezentovali veskrze negativní postoj k tomuto tématu.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné