Rodina jako příběh

Děti mají radši tátu? Nechtějí být u dědy? A co vy, když jste měli trápení nebo průšvih, za kým jste šli?

8:43
Simona Dosedělová

Simona Dosedělová
Psychologie.cz

27. 5. 2020

To, že jsme něčí máma, táta, babička, dědeček, nám dobrý vztah s dětmi nezaručí automaticky. Stejně jako ve všech ostatních vztazích platí, že pěkné vztahy za nás nikdo jiný nezvládne zařídit – o pěkné vztahy se musíme zasadit sami. Maminka nevybuduje hezký vztah tatínka a dětí, babička nevybuduje hezký vztah vnoučat s dědečkem, dědeček to nezvládne za babičku ani tatínek za maminku.

A přesto se občas rozhlížíme kolem a myslíme si, že ty vztahy za nás někdo opečuje, opraví, že za to může někdo jiný, že jsou pokažené. Stáváme se mámou, co žárlí na tátu, protože děti s ním mají bližší vztah, tátou, co se cítí být ven ze hry, protože se mu nic neřekne, nebo dědou, který si myslí, že čokoláda přináší lásku. Jak se to stane a jak to vidí dospělé děti?

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Probuzení barev

Skrze nevěru někdy objevujeme vlastní zapomenutou živost.

9 min

Zakoukala jsem se

Vůbec ho neznám. Není můj typ. Jsem šťastně vdaná. Tak proč na něj pořád myslím?

7 min

Jako malý kluk

Po rozchodu žiju zase u mámy. A vidím, že jsem vlastně nikdy úplně neodešel.

14 min

Odstrkovaní

Nespravedlnost zažívaná v rodině formuje celý náš dospělý život. Jak se osvobodit?

12 min

Věčné děti

Zamrzli v nedospělé roli. Může takový člověk ještě psychicky dozrát?

8 min

27. 5. 2020

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.