Je to zvláštní paradox, protože my se s tou schopností rodíme. Pokud malé dítě nemá za sebou nějaký traumatický zážitek, neočekává od lidí apriorně něco zlého a věří, že je milované. Nehodnotí, jak se kdo zachová, pokud ho má rádo, prostě to tak je. Jistě, psychika malého dítěte je kvalitativně na zcela jiné úrovni než psychika dospělého. Ale je evidentní, že strachům, nedůvěře, hodnocením a očekáváním se učíme v průběhu života.