Foto: Thinkstock.com

Sedm triků nových manipulátorů

Také vás v poslední době nepříjemně překvapuje, co sdílejí vaši přátelé na Facebooku?

Jan Kulhánek

Jan Kulhánek

16. 10. 2015

Ve své psychoterapeutické praxi se velmi často setkávám se situacemi, ve kterých lidé řeší manipulaci v blízkých vztazích či na pracovišti. Doma pak bývám občas vystavován manipulaci ze strany mých malých dětí – ano, i ty už dokážou manipulovat. Vždy si říkám, že toto téma k profesi psychologa a roli otce prostě někdy patří.

Poslední roky si však stále častěji všímám manipulace v médiích a zejména pak na sociálních sítích – ať už jde o snahu politiků získat hlasy voličů či o aktivity některých skupin s cílem získat na svou stranu veřejné mínění. Přitom nás nikdo neučil, jak manipulaci prokouknout a jak se manipulaci bránit.

Definice

Manipulací obecně rozumíme strategii, při které se nám někdo (partner, dítě, politik, novinář, šéf) snaží podsunout názor či dokonce postoj, aniž bychom si toho všimli. Snaží se nás ovlivnit různými způsoby tak, abychom mu vyhověli. Lidé manipulují druhými, protože vědí, že na přímou žádost by dostali nejspíš negativní reakci nebo se odmítnutí prostě bojí (to je častý důvod manipulace v partnerských vztazích).

Manipulace s veřejností před volbami nebo propaganda v mezinárodní politice je samozřejmě prastarou taktikou od doby, kdy je postoj veřejnosti pro vládnoucí skupiny důležitý.

Totalitní režimy manipulují s veřejností pro udržení poslušnosti, v demokracii se manipuluje kvůli snaze prosadit své zájmy. Manipulátoři se svým taktikám učí a veřejnost by se měla učit se jim bránit.

S masovým rozšířením internetu a především s nástupem sociálních sítí je dnes člověk dennodenně vystavován přívalu informací a zároveň se sám velmi snadno podílí na jejich šíření.

To je pro manipulátory velmi zajímavá situace: pokud se jim totiž podaří přesvědčit tvůrce obsahu (kromě novinářů to mohou být tvůrci blogů či videoblogů, zejména jsou-li aktivní na sociální síti) o své pravdě, získají nový aktivní zdroj, který má své přátele, připravené mu naslouchat a důvěřovat.

Bezpečnostní díry naší soudnosti

Schopnost manipulativní praktiky prohlédnout a bránit se jim zvyšuje vzdělanost, rozhled, zkušenosti s podobnými praktikami a svobodný přístup k informacím.

Odolnost vůči manipulaci naopak oslabuje identifikace s davem, v davu ztrácíme svou individualitu a osobní zodpovědnost.

Postupy manipulátorů jsou ale velmi vychytralé: snaží se obcházet rozum a oslovit ty správné emoce. Nestačí jen o existenci manipulace vědět, je důležité znát konkrétní postupy (strategie), které manipulátoři k formování našich názorů a postojů využívají.

Ve světě počítačové bezpečnosti je výuka a zveřejňování postupů útočníků na osobní a tajná data bank a státních úřadů už mnohaletou praxí. Kromě „bezpečnostních děr“ v programech a operačních systémech jde často spíše o sociální inženýrství – řadu manipulativních postupů, jak z důvěřivých lidí například vylákat přístupová hesla. (Hacker Kevin Mitnick, který dnes působí jako bezpečnostní poradce, ve svých knihách barvitě popisuje své strategie průniku do systémů velkých firem či státních úřadů, čtení je to velmi poučné i pro nás.)

Seznamte se s nejčastějšími triky, které manipulátoři v médiích a na Facebooku používají:

Hoax

Jde o populární termín pro nepravdivé, poplašné zprávy, které působí dostatečně věrohodně, aby jim publikum uvěřilo a samo je pak šířilo dál. I když se časem ukáže, že sdělení je lež jako věž, nikdy už se náprava či dokonce omluva nedostane k takovému počtu čtenářů jako původní hoax.

Generalizace

Informaci, které chce manipulátor dodat větší váhu, posílit naší emocionální reakci na ni, doplní zobecňujícím komentářem nebo ještě lépe začne popisem obecného jevu a informaci uvede jen jako jeden z mnoha příkladů.

Zdání odborné garance

Dnes je velmi oblíbeným postupem a leckdy i manipulačním trikem citovat odborníka tam, kde chceme dodat váhu svému sdělení. Přitom často nebývá uveden přímý zdroj citace nebo alespoň nějaký protinázor. Leckteré citace jsou vytržené z kontextu či dokonce upravené. Proto argumentace názorem odborníka XY nebo obecnější “vědci zjistili”, “experti varují” nemusí být vůbec zárukou pravdivosti či naléhavosti samotného sdělení.

Kumulace podobných témat

Chce-li manipulátor dodat svému sdělení větší emoční náboj (vyvolat ve vás větší strach, soucit či vztek), pak umístí kolem své zprávičky dalších několik zpráv, vyvolávajících podobné emoce.

Podsunutí vlastního názoru

Článek v novinách dnes často vypadá tak, že se k nějaké události, výroku politika či nějakému společenskému trendu vyjadřuje několik osob – odborníků či náhodných svědků. Chce-li manipulátor prosadit svůj pohled na věc, aniž bychom si toho jasně všimli, obalí své tvrzení několika jinými názory, které jsou na první pohled hloupé či nicneříkající. Jediný jasný, rozumný a pravděpodobný názor pak zůstává ten manipulátorův, i když bývá velmi zavádějící.

Devalvace jiného názoru

V případě, že manipulátor nemůže nepohodlný názor či informaci vyvrátit, uchýlí se ke znehodnocení zdroje. Pokud se mu totiž podaří vyšťourat nějakou špínu nebo si ji prostě vymyslí, pak tím v očích důvěřivého čtenáře s velkou jistotou změní jeho postoj, aniž by si čtenář ověřoval pravdivost sdělení či pravdivost devalvace.

Skandální křik

Větší publikum získá manipulant pro svá sdělení tehdy, budou-li nějakým způsobem vyčnívat z toho obrovského přebytku informací, jež nás každý den zahlcují. Jde o způsob zviditelnění, který dobře znají bulvární média: stručně, výrazně, a pokud možno tak, aby si o tom měli lidé dál potřebu povídat. Ukáže-li se, že realita je trochu jiná, nemá manipulátor – stejně jako při použití hoaxu – problém se někde nenápadně omluvit, toho si už totiž všimne jen málokdo.

Berme prosím tento článek jako malý příspěvek k otevření veřejné diskuse a snad i ke zvýšení našeho povědomí o práci manipulátorů skrze média, zejména pak sociální sítě. Po zkušenostech s první přímou volbou prezidenta v této zemi, s hybridní válkou na východní Ukrajině a s uprchlíky v Evropě naléhavost tohoto tématu stoupá.

Čtěte dál

Nejzajímavější příklady podlehnutí syndromu skupinového myšlení se týkají zásadních rozhodnutí konaných lidmi, které považujeme za elitu: Když víc hlav míň ví

Jan Kulhánek

Klinický psycholog, psychoterapeut

0 Otevřít diskuzi