4. 2. 2026
Stud často nevnímáme jen jako nepříjemnou emoci nebo pocit trapnosti, ale jako vnitřní signál, že s námi „něco není v pořádku“. Právě tehdy se automaticky spouštějí obranné mechanismy, jejichž úkolem je chránit nás před dalším zraněním. Zároveň nás však často vzdalují od sebe samých i od druhých. Stud není rozsudkem, který by vypovídal o hodnotě člověka. Můžeme se na něj dívat jako na práh – citlivé místo, kde se rozhoduje, zda utečeme do obran, nebo se se sebou setkáme pravdivěji a s větší laskavostí.
Stud má více tváří. V běžné, zdravé podobě je signálem citlivosti k sobě i k druhým. Upozorňuje na překročení hranice, nepatřičnost chování nebo rozpor s vlastními hodnotami. Objevuje se například tehdy, když někoho zraníme, uvědomíme si vlastní necitlivost nebo se včas zarazíme dřív, než bychom jednali způsobem, který by byl ponižující, ohrožující či destruktivní.