Školy by měly skončit se zadáváním domácích úkolů – a některé už opravdu úkoly nedávají. Podle dětského psychologa Petra Klímy tráví děti ve škole učením už tak dost času, doma ať se s rodiči věnují sobě a svým zálibám. Co si o tom myslí odborníci Psychologie.cz?

Radkin Honzák, psychiatr: Nesouhlas

„Vřele bych souhlasil, pokud by se ve škole opravdu pracovalo, jak jsem to viděl například v Montesori School v Kalifornii. Pokud však stav na našich školách vypadá tak, jak to popisují některé titulky (Děti zvlčily, chybějí jim i hygienické návyky apod.), je žádoucí, aby vznikal všestranný tlak na spolupráci rodičů. A jinak, než přes domácí úkoly, si to neumím představit.“

Aleš Borecký, psycholog: Položme otázku jinak

„Podle mě by otázka mohla znít jaké úkoly zrušit namísto zrušit, nebo nezrušit. Souhlasím se zrušením biflovacích úkolů typu doplňování i nebo y či počítání rovnic, které by měly utužovat konkrétní znalosti. Nerušil bych úkoly, které rozvíjejí osobnost dětí, jejich samostatnost, chuť něco vytvářet, snahu porozumět.

Jsem vůči českému školství velmi skeptický. Zrušení hloupých úkolů je lepší než jejich plnění. Je to však jen první krok.

Kdybychom uměli hledat motivaci dětí, nebylo by nutné nahrazovat ji tolika povinnostmi, kdybychom uměli zaujmout a nabídnout dětem různé pohledy a způsoby zacházení s věcmi, nemuseli bychom tolik zdůrazňovat vůli a ‚zodpovědnost‘.

Úkoly bych dával, ale jinak – tak, aby děti zajímaly výsledky, viděly jejich smysl, cítily, že i přes určitou námahu jim něco přináší. Znamenalo by to však změnit pohled na roli učitele a celý systém školství. Systém, který je nastaven unifikovaně na standardy a čistě jen na výkony, velkou změnu neunese.

Jsem vůči českému školství velmi skeptický. Zrušení hloupých úkolů je lepší než jejich plnění. Je to však jen první krok. Vymyslet smysluplnou alternativu by byl krok druhý.“

Leona Dyrehauge, psycholožka: Rodinám by to prospělo

„Nemám s tím osobní zkušenost, ale škola bez úkolů se mi docela zamlouvá. Proč děti nenaučit, že práce se prostě domů nenosí? Možná by i odpadl stres, který se domácími úkoly mezi rodiči a dětmi kupí. Třeba by se pak rodiče víc starali o svůj vztah k dětem a víc by se navzájem užili.“

Milena Nováková, psycholožka: Zadávejme dětem projekty

„Úkoly ano, ale zcela jinak, kvalitativně i kvantitativně. Dávat úkoly má svůj smysl, děti se tak učí převzít zodpovědnost a něco tvořit i bez toho, aby nad nimi stála nějaká autorita.

Úkol by se měl změnit na projekt, plán, program, zkrátka na cestu, která sice vede k cíli, ale zároveň je cílem sama o sobě.

Většinou to ale chodí tak, že úkoly plní pod tlakem rodičů a strachu z trestu. Proto by úkoly měly být úplně jinak pojaté a neměly by být pouhou každodenní stereotypní povinností.

Úkol by se měl změnit na projekt, plán, program, zkrátka na cestu, která sice vede k cíli, ale zároveň je cílem sama o sobě. Místo opisování slov, počítání příkladů, doplňování cvičení by mohly mít podobu nějaké společné aktivity s rodinou nebo kamarády, která vede k objevování nových věcí, poznávání teorie v praxi, procvičování toho, co se děti už naučily ve škole, rozvíjení vlastních názorů a pohledů na svět.

Úkoly by měly mít proaktivnější povahu – dávat prostor kreativitě, novým úhlům pohledu, vlastním názorům, přáním a motivaci k hlubšímu poznávání již naučených věcí. V takové podobě pak mohou přispívat k rozvoji rodinných i vrstevnických vztahů, komunikačních a organizačních dovedností, pozitivního vztahu k učení, poznávání a ke škole vůbec.

Rodiče tak mohou své děti lépe poznat, získat přehled, co se ve škole učí, jak jim učení jde, co je baví.

Marta Hellingerová, psycholožka:

“Souhlasím, že děti si mají ve svém volné čase odpočinout. Jsem pro objem úkolů zmenšit, ale ne je úplně vypustit. I děti ve waldorfských školách, které jsou známy podporou kreativity u dětí, individuálním přístupem a zaměřením na všestranný rozvoj, úkoly dostávají.

Každé dítě je jiné, některé je samostatné, takže rodič úkol jen podepíše, jiné potřebuje s domácí přípravou pomoci. Rodiče tak mohou své děti lépe poznat, získat přehled, co se ve škole učí, jak jim učení jde, co je baví, které předměty jim jdou lépe a které hůř.

Úkoly ano, ale ne na úkor volného času. Jak dlouho se na školu připravovat? Na prvním stupni by mělo jít o dvacet až třicet minut denně, u starších dětí maximálně hodinu."