Nový audiobook: Kontrola mysli
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Ilustrace: Aron Wiesenfeld, www.aronwiesenfeld.com

Skryté není špatné

Proč se tak bojíme, že při pohledu do svého nitra uvidíme jen ošklivé věci?

9:20
Iveta Vitková

Iveta Vitková

14. 2. 2018

Z audiobooku: Tichá cesta do nitra

V okamžicích, kdy jsme unavení, zklamaní, zranění nebo neúspěšní, se asi přirozeně ptáme po příčině. Je to krok, bez kterého se jen málokdy můžeme pohnout z místa. Nedávno mi ale došlo, jak zákeřné tohle pátrání po příčinách může být, pokud nejsme dostatečně pozorní.

„Co dělám špatně?“ ptám se sama sebe. Sedím u svého počítače s kávou a hudbou, dvojicí, která by mi měla zaručit bezproblémový a lehký průběh psaní nového článku. Vždyť i téma jsem si vymyslela hezké a přínosné.

Chci psát o tom, že ne všechno, co je v nás skryté a schované, je špatné. Že jediné, co nám brání uvidět ve svém nitru sílu a nečekané možnosti, je strach, že v té nejhlubší části našeho nitra – tak hluboko, že vidíme jen matné obrysy za špinavou plentou – se schovávají samá neodžitá bolavá traumata a nezhojené rány.

Myšlenky mi však utíkají do všech stran, tělo se dostává do tenze, káva mi nechutná a hudba mě ruší. A já, jako pokaždé při psaní, mohu znovu na vlastní kůži prožívat téma, o které se chci podělit. Dochází mi totiž, že svou otázkou Co dělám špatně? se odsuzuji zůstat stát před tou šedivou oponou své duše, zírat na ni plná úzkosti a strachu a třást se hrůzou, co špatného se za ní skrývá.

Pohled za oponu

A už jen s tímto vědomím úzkost ve mně polevuje a vystřídá ji zvědavost a neodolatelná touha nakouknout do zákulisí divadelního jeviště, na kterém hraji svůj životní příběh. Než se s vámi ale podělím o pohled do vlastního nitra, ráda bych své úvahy trochu rozvedla.

Některé koučovací směry orientované na výsledek tvrdí, že důležitější než hledat příčinu je stanovit si cíl (výsledný stav) a svou energii věnovat jeho dosažení. Já sama jsem takovým výcvikem prošla a s úlevou zjistila, že se nemusím pokaždé vydávat hluboko do minulosti, abych ve svém životním příběhu změnila směr.

Přesto je otázka Proč se to děje? ve většině případů stále ta první, která mne napadne. A je téměř pravidlem, že mi klienti tuhle otázku položí během prvních několika minut. Proč se mi to děje?, případně Čím to je? Co dělám špatně?

„Vím, že je chyba ve mně,“ povídá mi klientka při druhém setkání. „Chci přijít na to, co je ve mně špatně, a opravit to.“ Chápavě přikyvuji a v první chvíli v duchu jásám, jak osvícení klienti mne navštěvují. Přijmout odpovědnost za svůj život jí problém nedělá, na okolí se nevymlouvá a pro mne je celkem snadné nasměrovat její pozornost z okolního světa k jejímu vlastnímu prožívání.

Uniká mi však to podstatné. Nechávám ji i sebe v domnění, že s ní je něco v nepořádku! A pak mi to při další konzultaci dochází. Slyším sama sebe, jak říkám: „Co takhle místo hledání příčiny, proč máte strach, hledat to, co posiluje vaši odvahu mu čelit?“

Naprostá většina lidí, která mne kdy navštívila, uměla s notnou dávkou sebereflexe pojmenovat příčiny svého trápení. Z jejich povídání jsem pochopila, že toto vědomí jim na čas ohromně ulevilo. Nejednou jsem sama na sobě zažila, jak osvobozující může být přijetí svých stinných stránek.

Někdy mám dojem, že se při sezení prostě stane zázrak. Něco se vysloví, na něco se posvítí, odhrne se závěs v duši, za který schováváme vše „temné“, a ta krvelačná příšera v nás se zkrátka rozplyne a už se nevrátí anebo se díky naší ochotě ji vidět promění.

Někdy to ale nestačí. Někdy se i přes veškerou odvahu znovu ocitneme před oponou. Znovu plni obav, co se za ní skrývá. A otázka Co dělám špatně? jen podpoří strach, že tam najdeme něco špatného.

Věci ve tmě

Vůbec mne nepřekvapují lidé, kteří po několika pokusech nahlédnout do sebe složí ruce a rezignují. Chápu, že už na další pohled za plentu nemají kolikrát sílu a odvahu. Vždyť už o sobě zjistili tolik zprvu nechtěného, objevili části svého já, které se jim zdají zavrženíhodné – a jediné, čeho dosáhli, je to, že stojí opět před něčím neznámým a zkušenost jim říká, že tam nic hezkého asi nenajdou.

Ale svět je přesně takový, jaký věříme, že je. Vnější i vnitřní. A vždy v něm najdeme to, v co věříme, že v něm je.

A právě dnes ráno, kdy jsem si při psaní znovu položila otázku, co pořád dělám špatně, se mi všechny tyhle myšlenky poskládaly do souvislostí. Moji klienti, kteří stále dokola zažívají stejné životní situace, přátelé v opakujících se nefunkčních vztazích, já neustále trpící úzkostí před každým termínem odevzdání článku.

V touze odstranit všechny překážky jsme možná zapomněli věnovat energii své schopnosti je překonávat. V naději, že se promění či rozplyne vše „špatné“, co budeme ochotni uvidět, jsme si ze své skryté části duše udělali strašáka. A ani na chvíli nás nenapadlo, že ta šedivá špinavá opona už dávno špinavá není. Jen jsme si přivykli ji tak vnímat.

Zapomínáme, že když je některá naše část hluboko skrytá, neznamená to, že je zlá či špatná. Že i když je cesta osobního rozvoje a sebepoznání často cestou plnou bláta, není to jen zima a nepohodlí. Dost možná se v hluboko v nás skrývá dosud neobjevená síla, schopnost růst a kvést a životní překážky překonávat, ne plýtvat energií na jejich odstranění.

Na začátku jsem slíbila, že se podělím o svůj objev. Co jsem dnes já sama našla za svou oponou ve tmě. A byla to radost z psaní, pokora k životu a jeho cestám, respekt k mojí duši a jejím potřebám. Všichni tři se tam krčili v zapomnění, hladoví.

Připomněli mi, že psaní je pro mne silnou sebe‑terapií, zdrojem klidu (který se při hledání příčin, proč mi to jde tak pomalu, vytratil), sebepoznáním a hlavně velmi účinným nástrojem mé potřeby být užitečná ostatním. A s tímto vědomím se mé prsty rozběhly po klávesnici.

Termín odevzdání přestal být překážkou, ale stal se cílem. Druhý den jsem se pak nemohla dočkat, až se k psaní znovu dostanu a článek dokončím.

Jakou zprávu bych vám tímto článkem chtěla předat? Uvědomování si svých pocitů a myšlenek je a bude vždy základem sebepoznání. Objevit a pochopit příčiny našich starostí má často samoléčebný efekt.

Někdy to však nestačí. Máte‑li dojem, že stále jen hledáte a opravujete chyby a nic se nemění, zkuste se do svého nitra podívat jinou optikou. Vyměňte otázku Co dělám špatně? za Co užitečného se ještě skrývá v mé duši? Anebo jen bez otázky a se zvědavostí nakoukněte za oponu.

Vyzkoušejte na sobě

Sedněte si na klidné a tiché místo, kde vás nikdo nebude rušit. Chvíli jen tak zhluboka dýchejte.

  • Představte si, že kráčíte chodbou. Čím déle jdete, tím více se přibližujete k jádru své duše.
  • Pozorujte, jak už samotná chodba vypadá. Jak moc je prostorná, světlá či tmavá.
  • Na jejím konci visí závěs. Opona, za kterou se skrývá vaše dosud nepoznaná část. Všimněte si, jak plenta vypadá. Zastavte se a vnímejte své pocity.
  • Pak závěs odhrňte a dívejte se. Případnou tmou se nenechte odradit. Někde tam uvnitř se skrývá zdroj vaší síly. Odpověď na vaši otázku. Dovednost, kterou nyní potřebujete pro zvládnutí své životní situace.

Vracejte se do nitra své duše co nejčastěji. Hrajte si se svou fantazií, zvelebujte si chodbu, která k ní vede, vyperte špinavý závěs nebo ho vyměňte. Udělejte vše pro to, aby se pro vás pohled do vlastního nitra stal potěšením.

Síla imaginace je totiž obrovská. Jakmile si osvojíte způsob, jak si posvítit na temná místa v sobě, jsem přesvědčená, že jste jen kousek od toho rozsvítit i temná místa ve svém životě.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Volání po lásce

Pozornost je základní projev lásky. Proč se opakovaně vrháme do vztahů, kde ji nenacházíme?

8 min

Chci nebýt

Myslíte někdy na sebevraždu? Přečtěte si, jak najít pomoc.

11 min

Narušitelé hranic

Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.

12 min

Teď nežiješ

Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.

25 min

Roztříštění

Poztrácené kousky duše je možné zacelit laskavou pozorností věnovanou tělu.

17 min

Otevřít audio sekci

Iveta Vitková

Kouč, lektor, průvodce osobním rozvojem

www.ivetahrotkova.cz