26. 2. 2026
„Partner občas rád tráví čas intimně sám se sebou,“ napsala nám do redakce osmadvacetiletá Ali. „Já toto neumím, intimita je pro mě společná záležitost. Cítím se odmítnutá. Vím, že to souvisí s mým sebevědomím, vnímám to ale jako velmi ohrožující a zraňující. Mám pocit, že o mě partner nestojí. Někdy mi je až zle od žaludku. Už asi měsíc trpím opravdu silnou úzkostí, dvakrát se mi stalo, že jsem se doopravdy zhroutila. Nekontrolovatelně jsem se třásla, brečela a chtěla jsem umřít. Partner se snaží mě vyslechnout, vysvětluje mi, že to se mnou nesouvisí. Ale já to nedokážu přijmout a pochopit a nedokážu na to zapomenout nebo to prostě začít vnímat jinak.“
Čím častěji jsem v úzkých, tím častěji si toho logicky všímám. Někdy mám pocit, že už v hlavě nemám nic jiného. Cítím se podvedená, zraněná, nemilovaná. Jako by to ničilo náš vztah a veškerou důvěru, kterou jsem mu dala. Jednou jsem přišla „nevhod“ a v ten den se kompletně otřásly veškeré city. Mám ho ráda, ale úplně se rozplynula zamilovanost a ten opojný pocit, který jsem nikdy s nikým jiným nezažila a který se mi tak líbil...