Foto: Thinkstock.com

Stupně zralosti

Náš vztah ke světu nabývá během života sedmi různých podob. Poslední je přitom vzácná.

Stanislava Ševčíková

Stanislava Ševčíková
Psychoterapeutka

17. 4. 2014

Nejde o žádnou hitparádu osobního a spirituálního růstu, o srovnávání, kdo je "dál". Také v tomto článku neřešíme, zda Bůh existuje, zda je to archetyp v našem nitru, zvnitřnělá představa rodiče nebo co si o něm vlastně myslíme. Všech sedm popsaných stupňů našeho vztahování se k okolní realitě i k transcendentnu jsou myšlenkové konstrukty. K čemu jsou tedy dobré? Pomáhají nám uchopovat realitu a mohou sloužit k inspiraci. Třeba proto, že srozumitelně vysvětlují, že není víra jako víra.

Americký profesor teologie a vývojové psychologie James Fowler ve svém konceptu předkládá multioborovou aplikaci nejrůznějších výzkumů do oblasti zralosti osobnosti. Konkrétně vychází z myšlenek a zjištění teologů Paula Tillicha a Richarda Niebuhra, dále z psychologů Erika Eriksona a jeho stádií dospělosti či zralosti, z výzkumů Jeana Piageta o schopnostech dětí učit se a navazuje na poznatky Lawrence Kohlberga o morálním vývoji.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Emoční práce ve vztahu

Domácí práce jsou vidět jenom neudělané. Citové soužití funguje podobně.

22 min

Kde končí to moje

Co doopravdy můžeme – a za co všechno můžeme ve vztazích a ve světě?

7 min

Temná múza

Silné a inspirativní vztahy nebývají vždycky zdravé. Co když už jenom bolí?

10 min

Narcis v nás

Kousek ho v sobě má většina lidí. Což je někdy i dobře.

12 min

Důvěra jako základ změny

Potřebujeme věřit, že je možné porozumět sobě i druhým.

12 min

17. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.