Foto: Thinkstock.com

Stupně zralosti

Náš vztah ke světu nabývá během života sedmi různých podob. Poslední je přitom vzácná.

Stanislava Ševčíková

Stanislava Ševčíková
Psychoterapeutka

17. 4. 2014

Nejde o žádnou hitparádu osobního a spirituálního růstu, o srovnávání, kdo je "dál". Také v tomto článku neřešíme, zda Bůh existuje, zda je to archetyp v našem nitru, zvnitřnělá představa rodiče nebo co si o něm vlastně myslíme. Všech sedm popsaných stupňů našeho vztahování se k okolní realitě i k transcendentnu jsou myšlenkové konstrukty. K čemu jsou tedy dobré? Pomáhají nám uchopovat realitu a mohou sloužit k inspiraci. Třeba proto, že srozumitelně vysvětlují, že není víra jako víra.

Americký profesor teologie a vývojové psychologie James Fowler ve svém konceptu předkládá multioborovou aplikaci nejrůznějších výzkumů do oblasti zralosti osobnosti. Konkrétně vychází z myšlenek a zjištění teologů Paula Tillicha a Richarda Niebuhra, dále z psychologů Erika Eriksona a jeho stádií dospělosti či zralosti, z výzkumů Jeana Piageta o schopnostech dětí učit se a navazuje na poznatky Lawrence Kohlberga o morálním vývoji.

Články k poslechu

Když mozek funguje jinak

Deset ze sta žen se potýká s projevy ADHD. A většina z nich o tom …

11 min

Dítě mimo příručky

Rodičovské zkušenosti se někdy nacházejí v úplně jiných vesmírech.

13 min

Čím si plníme hlavu

Co je tady špatně? Přesně na to se mozek ptá pořád.

10 min

Na jedné lodi

Do vztahu přináší každý svou osobní nedozrálost. Jak se podpořit v růstu?

7 min

Láska na talíři

Jídlo a láska mají hodně společného. Problém vzniká, když se obojí nějak zamotá a přidá …

10 min

17. 4. 2014

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.