26. 8. 2019
Antidepresiva mají vlastnost, o níž se v Česku příliš nemluví. Vedlejší účinky? Možné dlouhodobé negativní efekty? Ne, ty jsou naopak diskutované pořád dokola: „Big Pharma“ a její finanční zázemí je mediálně populární, vztek na nefunkčnost pilulek se šíří lépe než spokojenost s jejich (pravda, zpravidla omezenou) účinností a psychologové vnímají deprese v kontextu sociálních konstruktů, obzvlášť u nás, kde se psychologie pěstuje odděleně od biologických věd. Oním opomíjeným tématem týkajícím se antidepresiv proto není žádné skandální negativum – ale mechanismy, jimiž působí.
Alespoň tedy ve chvílích, kdy působí: není pochyb o tom, že jistá míra kritiky medikace depresivních pacientů je oprávněná. Redukovat depresi na porouchanou rovnováhu neurotransmiterů je vědecky mylné a prakticky neužitečné: deprese se odehrává v kontextu světa, v němž člověk žije, jeho mezilidských vztahů a (hlavně) způsobů, jakými si dotyčný ten svět a ty vztahy vykládá. Redukovat depresi na pouze sociální problém ale není o nic moudřejší: deprese je zároveň i stavem mozku, který se subjektivně projevuje oněmi pocity marnosti – a objektivně jak chováním, tak fyziologickými procesy.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné