V divadle se říká, že krále hrají druzí – tato postava získává svůj význam na základě toho, jak se k ní chovají ostatní. A pro zloduchy to do velké míry platí taky. Velikost jim dává a při životě je udržuje strach, který cítíme už jen při představě, že bychom se měli podívat jejich směrem. Když se mi nedávno nečekaně rozmotal další velký kus klubka, nevěděla jsem, jestli mám plakat, nebo se smát. Tohle mě celou dobu strašilo? Možná nejsou žádné osudové hrozby, jen série automatických reakcí, neporozumění, špatně vyhodnocených situací, momentů, kdy jsme byli duchem nepřítomní… a tak jsme si zadělali na problém.