5. 9. 2025
„To zvládneš. Podívej, co dobrého v tobě je. Věřím ti. Můžeš se bát, to nevadí. I tak to zvládneš jako už tolik věcí v životě. Poradíš si s čímkoliv, co přijde. Dnes, zítra, postupně…“ Jak by vám bylo, kdyby vám někdo taková slova řekl? Kdyby se na vás vlídně, s podporou podíval a důvěřoval vám? Kdyby ve vás někdo zahlédl odlesk úspěchu, talentu, nadání, dobroty, pracovitosti… Bez uzardění viděl krásu, kterou v sobě máte?
Tuším, že jakmile řeknu, že krásu, úspěch, dobrotu a laskavost máte v sobě, začne mnoho čtenářů pochybovat: Nejsou to jen sladká slova? Falešný optimismus? Přehnaná důvěra? Neupřímné lichocení, které má nějaký skrytý záměr? Mnohý člověk vskutku podobná slova rozumem odmítá. Bývají označována za sebechválu, pýchu, nekorektnost – něco, co se nahlas neříká. Vždyť jenom narcistní bezohlední egoisté si věří a chválí se. Hodnotit nás přece může jen někdo jiný.