Radkin Honzák
Psychiatr

11. 7. 2016

Podle poznatků neurověd naše JÁ sídlí v mozkové kůře nahoře v temenní oblasti, přibližně tam, kde mají loutky do hlavy vražený drátek, kterým bylo jejich já zmasakrováno a ony se proto chovají tak, jak zavelí principál. Jsou mezi námi takoví, kteří věří, že lidi jsou na tom lépe a že naše já se vyznačuje svobodnou vůlí. Jejich oponenti, deterministé, naopak tvrdí, že naše jednání není svobodné, ale je určováno fyzikálními zákony či biologickým programem a že žádná svobodná vůle neexistuje. Na důkaz svých tvrzení přinášejí příběhy lidí, u nichž změnu chování způsobily změny v mozku, kteří se chovali v rozporu s tím, kým byli předtím, a současně za to nenesli odpovědnost.

Phineas Gage, pětadvacetiletý předák a střelmistr u železniční stavby, se 13. září roku 1848 poblíž města Cavendish ve státě Vermont proslavil tím, že neuvěřitelnou náhodou přežil zranění způsobené kovovou tyčí o průměru čtvrt palce, která mu prolétla hlavou. Vnikla levou tváří, vylétla temenem a přistála asi 25 metrů za ním. Gage byl otřesen, neztratil ale vědomí a mladý lékař, dr. Jean Martyn Harlow, ho ošetřil a léčil tak perfektně, že mohl po deseti týdnech plně fungovat a v létě dalšího roku opět nastoupit do práce. Ačkoliv pracovní návyky mu zůstaly zachovány, změnily se zásadním způsobem jeho morální kvality, takže jeho přátelé říkali, že „už to není on“. Ze schopného předáka se stal sprostý hulvát, kterého nakonec pro neúnosné chování vyhodili z práce. Dobře mu tak, kdyby byl šel do politiky, mohl tam být dodnes.